30. díl - jedna katastrofa za druhou

22. září 2009 v 14:13 | © damara team (Yami-chan)
další díllll věnovaný dnešní trpící Naru-chan xD


,,Tatíí?! Yachirůů!" volala jsem na někoho z nich v jedenácté divizi. Nikdo tam však nebyl. PO chvíli vyřvávání mi přišel otevřít Ikkaku, který si mnul svoji plešinku pravou rukou a levou si protíral oči. Dala jsem hlavu na stranu a zkoumavě se na něj zahleděla. Jemu naběhla žíla na čele a začal tam mávat pěstí, až mu sliny létaly z pusy.
,,Ikkaku, je tam taťka?" zeptám se ho po chvíli sledování. Hlavu jsem už dávno vrátila do vzpřímené polohy. Člen jedenácté divize se na mě divně podívá, ale potom mi poodstoupí, abych mohla vejít.
,,Právě spí. Yachiru je na misi." vysvětlí.
,,Aha." odpovím mu nepřítomně a jako velká voda se vhrnu do taťkova kanclu. Ten leží na pohovce, kapitánský plášť má přes hlavu a svými výdechy jej nadzvedává několik centimetrů do vzduchu. Kývnu na Ikkaka, který zavře dveře a jde si znovu lehnout. Nejdřív se ho snažím vzbudit normálně. Nereaguje. Potom s ním zatřepu. Taky nic. Nakonec si teda řeknu, že počkám. Ale ani po půlhodině se ne a ne zvednout nebo aspoň probudit. To už se opravdu naštvu, nadzvednu mu plášť a zakřičím mu do ucha.
,,Tatí! Vstávej!" ten hned vyletí do sedu a tasí na mě svoje pouzdro od zanpakuto. Chytnu ho do ruky a začnu si prohlížet ornamenty, které jsou na něm.
,,Hm, pěkné." řeknu znalecky. Kenpachi vyletí do stoje a začne na mě řvát různé poučení. Protočím očima a s rukama v kapsách odejdu od něj z kanceláře. Ten za mnou jde jako věrný ocásek. Přede všema na mě křičí. Když už konečně nastane ticho, tak se na něj otočím a s ironickým výrazem prohlásím.
,,Už jsi skončil?" sladce se na něj usměju a co nejrychleji zmizím oknem. Celá jedenáctá divize za chvíli vybuchne. Stojím na střeše a vzdávám hold výbuchu. Potom se otočím na patě a s pobaveným výrazem skáču přes střechy Soul society do pokoje v mé divizi, který patří jen a jen mě. Rozestelu si tam a lehnu si rovnou v kimonu. Ruku si dám pod hlavu a chvíli jen bezcílně monitoruju stropní omítku. Nakonec zavřu oči a usnu. Dopadne na mě paprsek Slunce. Nenápadně otevřu oči. Někdo stojí ve dveřích a pozoruje moji "spící" postavu. Přetočím se na bok a usměju se. Přece jen - kdo by to neudělal, kdyby ve dveřích stál ten, kdo ho před několika hodinami políbil? Když se ozvala tupá rána, ihned jsem vystřelila na nohy. Neřešila jsem, jaké vrabčí hnízdo mám na hlavě. Podívala jsem se ke dveřím, kde ležel Hisagi. Opatrně se začal seškrábávat ze země. Postavil se a při pohledu na mě se rozesmál. Uviděl totiž obličej posetý vráskami a vlasy zachumlané na vrchu hlavy. Hodila jsem po něm naštvaným pohledem. Ještě víc se rozesmál. Tak jsem si teda stoupla před zrcadlo a začala se česat. Stojící vlasy jsem připlácla studenou vodou. Usměvavě jsem se na něj zadívala. Trochu provokativně se zatvářil, takže jsem po něm hned vystartovala. Hisagi skončil na zemi. Já seděla na něm a zpříma mu hleděla do očí.
,,Hisagi, nemysli si, že se mi budeš ještě víc smát!" zadívám se na něj naoko naštvaně. Usměje se a opatrně se trošku nadzvedne. Přikloním se k němu. Naše rty se spojí. Zavřu oči. Hisagi je projistotu nechá otevřené. Jednou rukou mě pohladí po tváři.
,,Mmm!" odlepím se od něj a začnu se smát. Začne mě totiž šimrat na krku a na to jsem háklivá. Toho Hisagi využívá a teď zase sedí on na mě.
,,Hisagi! Padej........ ze......... mě." poslední slovo už řeknu potichu, protože na mě dopadne stín. Otočím hlavu a naskytne se mi pohled na Kenpachiho, který má i ten plášť černý od toho výbuchu. Můj zástupce ze mě sleze a taťka mě za límec zvedne do vzduchu. Takhle se se mnou otočí a jde celou mojí divizí.
,,Aspoň nemusím chodit." usměju se pro sebe, ale to mě právě můj otec pustí dolů a já spadnu na kolena do toho prachu.
,,Jdu za hlavním kapitánem. Tvoje divize nám bude hezky stavět novou divizi." Znuděně si zívnu. Postavím se na nohy a rozhlédnu se na své podřízené, kterým padají dolní čelisti až k zemi.
,,Není potřeba. Udělám to já." řeknu rozhodně a vyhnu se Kenpachiho ruce, která mě znovu chce chytne za límec. Vyskočím na nejbližší střechu a takhle cestuju až k domečku. Tam se na chvíli zastavím, prožmoulám několik věcí v pravé ruce a potom vyskočím na střechu. Vytáhnu svou první zanpakuto, která se hned promění na shi-kai, abychom si lépe rozumněly.
,,Yamashito, dokážeš spravit tohle?" povytáhnu obočí. Zanpakuto se do mě na chvíli převtělí, aby viděla, co všechno jsem zase způsobila. Trochu mě natáhne z toho, jak se mi dotkne žaludku. Ihned vyletí z mého těla a objeví se v bankai za mnou.
,,No, řekněme, že k pomoci vezmu i tu tvoji třetí zanpakuto, tak by to bylo během několika minut." řekne. Sáhnu si do pouzdra a vytáhnu tu, kterou chtěla. Podám jí katanu a sednu si na kraj střechy. Z kapsy vytáhnu jablko, které mi každé ráno chystá Hisagi a zadívám se na Yamashitu, jak spravuje domek. Za chvíli už je to všechno hotové. Zanpakuto se mi vrátí do ruky i s tou novou. Odhodím ohryzek, který se napíchne Zarakimu na vlasy. Zakryju si pusu a opatrně ho zvednu pomocí démonické magie a odhodím vedle.
,,To je mi novina. Před chvílí to tu ještě nebylo." chytne se za bradu. Vedle něj se objeví Ikkaku s polomrtvým Yumichikou, kterému se udělal na obličeji škrábanec.
,,Tak co, je to pěkné?" seskočím dolů, hned vedle Kenpachiho. Ten se na mě podívá naštvaným pohledem, tím pádem se moje osůbka smrskne. Potom se znovu zahledí na jeho nově postavenou divizi.
,,Moc hezké. Ještě lepší než předtím." pochválí mě a zaleze dovnitř. Po chvíli zavolá i ty dva se zbytkem divize, aby tam zašli za ním. Ven se otevřenými dveřmi line vlna výskotu, pískání a obdivů.
,,Vidíš, Yamashito? Hezky jsi to udělala. Však je slyšíš." zašeptám.
,,S kým si to šeptáš?" objeví se vedle mě Byakuya, který přišel na koulaudaci.
,,Tys něco slyšel?" dělám blbou a založím si ruce za záda. Za chvíli se přižene i Hinamori, která si Byakuyu odvede stranou. Přitom na mě vyplázne jazyk. S úsměvem nad tím zakroutím hlavou a otočím se. Místo toho, abych se tvářila bezstarostně, se mi přes tvář rozlijou potůčky slz. Dám si ruku před oči a co nejrychleji zmizím k sobě do pokoje. Shodím si ze zad pouzdro a prásknou sebou do sestřiné postele. Lehnu si na břicho a zabořím hlavu do polštáře, který pevně svírám.
,,Ten měla nejradši." řekne nějaká osoba a přisedne si ke mně na postel. Po chvíli zdráhání mě pohladí po zádech. Celá od slz se na něj otočím.
,,Co tu děláš?" zeptám se nepříčetně. Ichigo se na chvíli vytočí, ale to už tam je i Orihime, která se nešťastnou náhodou netrefila do toho kulatého otvoru a skončila s boulí na hlavě na zemi.
,,Dovzěděl jsem se, co se stalo. Bylo to od něj opravdu hnusné, tak ale dalo se to od něj čekat." Ichi pokrčí rameny. Do pokoje ještě vleze Hisagi, kterého zavolal Ishida. Když mě uvidí vzlykající na posteli, ihned odežene všechny pryč a sedne si na Ichigovo místo. Chvíli je klid, ale to ticho prolomí Hisagiho hlas.
,,Pojď sem ke mně." nastaví mi svou hruď. Utřu si slzy a plaše se na něj podívám. Potom se vymrštím do vzduchu a povalím Hisagiho. On má pořád ruce ve vzduchu a já si na něj už pokládám hlavu. Nakonec se usměje a rukou mi začne hladit vlasy. Přitom se nepřítomně dívá do stropu.
,,Neboj se. Budu vždy s tebou." zašeptá. Trochu sebou cuknu a podívám se na něj. Ruce si položím pod bradu a s pobaveným výrazem ho sleduju.
,,tohle mi opravdu chybělo." usměju se. Hisagi mi úsměv opětuje.

to be continued
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Naru-chan♥ Naru-chan♥ | Web | 22. září 2009 v 17:53 | Reagovat

Děkuju za věnování,Yam-chan xD a kapča byla vážně super ^___^ ale ten Byakuya je fakt hnusný..Těším se na další ^^

2 crazy.AminQa... lovující sbénko crazy.AminQa... lovující sbénko | Web | 24. září 2009 v 12:33 | Reagovat

hej, super, jako vždycky :) mimochodem, fakt sugoi dessík :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama