5. díl -

6. května 2009 v 17:13 | © damara team (Yami-chan)
Sedneme si do trávy a necháme se ovívat jemným letním vánkem.

,,Ty, Peine." Začnu a položím svoji hlavu na jeho rameno.

,,Mmmm." Odpoví znuděně a zadívá se do Slunce.

,,Seznámíš mě, prosím, s Akatsuki?" otočí hlavu a podívá se na můj prosebný výraz.

,,Ok, neboj se. Pomůžu ti, aby ses tady zabydlela.." usměje se na mě. Po chvíli se zvedne a já taky.

,,Myslím, že je čas jít." Řekne a udělá krok vpřed. Ohlédne se, jestli jej následuji, ale já jsem už dávno před ním.

,,Kde vězíš?" zeptám se a on mě předhání. Dorazíme před jeskyni a několika pečetěmi zvedne kámen. Vejdeme dovnitř, kde je vše v pohybu.

,,Co se děje?" zatahám ho jemně za rukáv.

,,Každý dostal misi. Tak teď shání všechno, co potřebují." dopoví a táhne mě za ruku do schodů.

,,Peine!" slyším ženský hlas dole a při ohlédnutí vidím modrovlasou holku, která se štverá do schodů. On začíná utíkat po schodech, ale ona stejně přiběhne a začne se na něj lepit se slovy:,,Zlatíčko, jak ses měl?" atd...

Vyprostím se z jeho ruky a zajdu do pracovny, kde rozkládám věci, které jsem našla po cestě a nenápadně je posbírala. Prohlížím si je, až někdo zaklepe na dveře. Jako v tranzu všechno, co mám na stole schovám do šuplíku a vyjde ze mě:

,,Dále."

Dveře se pomalu a potichu otevřou a do nich vstoupí dívka s modrými vlasy. Dojde se skloněnou hlavou až ke mně a posadí se na židli.

,,On mi dal kopačky." a sesune se ještě níž. ,Ach jo, to mi tak ještě scházelo.' říkám si a přemýšlím, co jí tak říct.

,,Je mi to opravdu moc líto. Eh... můžu vědět, jak se jmenuješ?" položím otázku. Ona se na mě podívá jako na UFO a lekne se.

,,T-ty nejsi Ume." a chytá se opěradel, že co nejdřív vystartuje po mně, jak to, že mám na sobě Peinův plášť.

,,Ne, moje matka už je mrtvá. Já jsem Mitsuko Miyako. Moje matka byla Mitsuko Ume. Vypadáš dost vyděšeně. To chceš být v Akatsuki?" ptám se jí a prohrabávám štos papírů, co mám na stole.

,,Um... já byla skoro jako cera Ume. Rozuměly jsme si, ale až teď jsem se dozvěděla, že zemřela. Nevíš, kde má závěť?" ptá se hladově.

,,Mám ji já a TOBĚ ji do ruk URČITĚ nedám." zatvářila jsem se tvrdě a postavila se.

,,Jak chceš." promluvila a kolem mě začali lítat papíroví ptáčci.

,,Aha, takže po dobrém to s tebou nejspíš nepude, jak se tak dívám." vytáhnu kunaie a shurikeny. Shurikeny navléknu na rukověti kunaiů a jejich konce srazím k sobě. Dostanu kopí, které má už dvě červené a dvě černé peříčka.

,,Tohle je ta vaše rodinná zbraň, o které pořád mluvila tvá matka?" řekne a arogantně se usměje.

Já raději zůstávám vklidu a začínám odbíjet její origami. V pohodě všechny zničím a ona mi chytne dřevěnou rukověť, abych s tím už nemohla hýbat. Já jen udělám pečet hitsuji (ovce) a na místě, kde má ruku se obejví ostny s jedem, které ji poraní a hned se znovu skryjí.

,,Co to?!" zakřičí a upadne do stavu, kdy se nemůže hýbat.

,,Nepodceňuj rodinu Mitsuko. Doplatíš za to." překročím ji a mezitím dávám do kapsy na zbraně zpět dva shurikeny a dva kunaie.

Jen co za sebou zavřu dveře, tak potkám Deidaru, jak utíká před Sasorim.

,,Ale Sasori-dana! Vždyť výbuch je umění!" řekne a žene se za ním loutka. Já ji zastavím a začnu řešit jejich spor.

,,Obojí je umění. Umění se dělí na hodně jiných věcí. Například kreslení, malování, výbuch, loutkařství, sochařství a mnoho dalšího." usměju se na ně a ti na mě začnou zírat, ale už se dále nehádají. Pomalu scházím ze schodů do kuchyně, abych stihla navařit večeři.
Ale jaké je mé překvapení, když v kuchyni uvidím stát..

to be continue :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama