4. díl - voda a znovu voda

4. května 2009 v 15:38 | © damara team (Yami-chan)
A oba usneme.

Ráno se probudím na křik, který vychází zdola. Ledabyle na sebe hodím plášť, který ani nezapnu a sejdu po schodech. Až na posledním schodu si uvědomuju, že na sobě mám noční košili, která jde vidět. Všichni z Akatsuki na mě čumí jako na UFO. Pein si sedne na opěradlo červeného gauče a otevře plechovku s pepsi. Chvíli s ní zápasí, nakonec ji otevře a po napití řekne:,,Dělá to samé, co její mamka, ale ona nosívala pyžamo." Všichni se rozesmějí a já si jdu sednout za Peinem.

,,Chceš?" zeptá se mě a dává mi plechovku k puse a nakloní ji. Několik kapek mi steče po bradě ke krku. On je začne mě líbat od té spodní kapky, až se dostane ke rtům. Tam se zastaví, vezme moji hlavu do svých dlaní a políbí mě.

Všichni členové Akatsuki se na nás divně dívají, ale já je zpražím pohledem a odejdou.

,,Kam zajdeme?" ptá se mě, když mířím k sobě do pracovny.

,,Hm… víš, že ani nevím? Ale já teď půjdu určitě pracovat, protože tady toho je hodně." Odpovím a sedám si na židli, kterou předtím používala moje mamka.

,,Jestli chceš, tak ti s tím pomůžu" nabídne se a začne s papírováním. Já se dívám na mise, ale nakonec si to prohodíme, protože nevím, jak je kdo ve skupině a ani neznám jejich schopnosti.

Na oběd s tím končím a jdu něco udělat, ale v půlce schodů mě zastaví Pein, že už prý někdo vaří. Já se nenechám zmást a jdu dolů. On mne ale chytne za zápěstí a bolestivě mi jej sevře.

,,Peine, nech toho! To bolí!" začnu si stěžovat, ale on si mě k sobě přitáhne a díváme se sobě navzájem do očí.

,,No tak, mám jiný plán." Odpoví. ,,Navíc, děláš vždy jen večeři. Ostatní si každý chystá sám." Těkám očima z něj na mé zápěstí a on si mne k sobě přitiskne.

,,Kam teda půjdeme?" ptám se a následuji ho. Jedinou pečetí zvedne kámen a já v poslední chvíli proklouznu za ním. Vodopád už ale nestihnu a začne na mě dopadat voda. Chvíli tam tak stojím a potom udělám krok vpřed. Zakřičím na něj:,,Héj! To si ze mě děláš srandu?!" a ještě ze mě odkapává voda. Otočí se a na tváři mu pohrává úsměv.

,,Tak to vypadá, že to všechno bude muset dolů." Přistoupí ke mně a začne mi rozepínat plášť. Chytnu mu jeho ruku a řeknu:,,Počkej ještě. Je tady hodně zvědavých a lačných očí." Tak mě teda vezme a nese na nejbližší louku. Postaví mě na nohy a oba si sundáme svršky. Odhodíme je a uděláme k sobě krok. Natáhneme ruce a naše prsty se propletou. Začne si mě k sobě přitahovat a já poslušně dělám kroky. Obejmeme se a já slyším, jak mu tluče srdce.

,,Tvá matka mi jednou říkala, že ten tlukot slyší jen ten, který je zamilovaný do té osoby." Řekne při přečtení mých myšlenek. Zvednu hlavu, která doposud ležela na jeho hrudi a podívám se na něj zaláskovaným pohledem.

Začnu se třást a objeví se mi husí kůže, jelikož mám na sobě stále mokré věci. Ihned mne zabalí do jeho pláště, abych mu prý nezrmzla. Sedneme si do trávy a necháme se ovívat jemným letním vánkem.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama