17. díl

16. května 2009 v 17:54 | © damara team (Yami-chan)
Někdo vejde do dveří.

Přejde ke mně a uvidí, jak na posteli leží obálka a list. Chytne mi ruku a políbí mě na tvář. Přisune si židli a chvíli na mě civí.

,,Nemusíš předstírat, že spíš." pronese tajemně.

,,Ty už o tom asi víš...." řeknu a podívám se do stropu.

,,To ano, ale chci to od tebe slyšet." usměje se. Chvíli se dívám do stropu a srdce mi tluče jako o závod. Chce to slyšet ode mě! běhá mi hlavou. Uchechtnu se na sebe a obrátím k němu hlavu. Chytnu mu jeho ruku a bojácně mu řeknu:,,Sasuke, ty....... budeš táta."

Nejdřív mě pohladí po vlasech, ale nakonec to nevydrží a obejme mě vší silou.

,,Radši mě pusť, ať se mu nic nestane." usměju se na něj a on rychle přestane a omluví se mi.

,,To nic. Nevíš, kdy mě pustí?" zní moje otázka, to ale do pokoje vchází Sakura s oddílem sestřiček. Dneska si vzala tu nejkratší uniformu co mohla. začnu se jí ve svém nitru smát. Přijde k mojí posteli a zlověstně se uchechtne. Chytne mi vlasy a zatáhne za ně.

V tu chvíli se Sasuke, který je u dveří otočí a chytne její ruku. Podívá se jí zlostně do očí a řekne:,,Nech moji snoubenku napokoji!"

Sakura se začervená.

,,Promiň mi to, Sasuke. Chovala jsem se hrubě." odchází a po mně hodí takový ten pohled: ještě si to spolu vyřídíme.

,,JO a už můžu jít? Já jenom, že si mě tady začala tahat za vlasy a nic mi neřekla." popichuju ji a zadržuju smích.

,,Už můžeš jít." procedí naštvaně mezi zuby a zabouchne za sebou dveře tak, že nadskočím, ale v zápětí se začnu smát. Sasuke se na mě nejdřív nechápavě podívá a začne se smát taky.

Pomůže mi se postavit. Co ho to napadlo?! Vždyť nejsem žádný invalid! říkám si, když mi podává mikinu a boty. Jestli se o mě teď bude každý takhle starat, tak asi zešílím! říkám si v duchu, když se obouvám.

,,Nechceš s tím pomoct?" zeptá se.

,,Zbláznil ses?! Už teď si připadám jako invalid!" zasměju se a on taky. Vezme mě kolem ramen a odcházíme. Řeknu si, že do něj trochu rýpnu:,,Hele, nechtěl bys mě jako rovnou nést?" a dostanu záchvat smíchu. Nasměřuje mě ke stěně a dá mi pusu. Potom mě zvedne a nese celou Konohou až k nám domů.

,,Chtěla jsi ještě něco?" slyším jeho otázku a červenající se zakroutím hlavou. Usměje se a podívá se do mojich očí.

,,Ty jsi tak rozkošná." Tak a teď si vážně připadám jako trpaslík! Grrr! Tak to už přehnal! zní mi v hlavě a já vytahuju kuanie.

,,Tak to jsi přehnal, Uchiho Sasuke!" zakřičím a hodím po něm pár kuaniů. Potom se za ním rozeběhnu, až za sebou uslyším moji menší sestru:,,Neměla by ses tolik namáhat, Miyako."

V tu chvíli strnu a připadám si jako blbec. Se sklopenou hlavou odkráčím domů a spadnu na moji postel. Nechávám volně plynout myšlenky. Sakra?! Kolik toho ještě nebudu moct dělat?! Já už chcu konečně začít bojovat. A co můj tým? Kurňa, jaký mám tým?!

,,Nee-chan!" zavolám na ni a uslyším cupitání po schodech nahoru. Potom její hlava nakoukne do mojeho pokoje.

,,Potřebovala jsi něco?" zeptá se a já přikývnu.

,,Prosím tě, nevíš, jaký jsem dostala tým? Kdyžtak zajdi za hokagem a zeptej se ho prosím. Jo a taky, ať ti dá všechny jejich spisy. Chci totiž vědět, s kým mám co do činění a co všechnou dokážou." usměju se na ni, ona zavře dveře a odcupitá dolů, odkud je slyšet hlasité:,,Třesk," jak zabouchla vchodové dveře.

Sáhnu po knize, kterou mám na stole. Bezstarostně ji otevřu a začnu číst.

Po chvilce:,,Nanííííííííííííííííí?! Jaký blbeček mi to tady dal?! Tatííííí! Grrrrrr! Sakra! To mě máte za invalida, blbečka, dementa, idiota, blázna, invalida a já už nevím co!" rozkřičím se po celé Konoze.

,,Klid, to bude OK." usměje se na mě taťka, který měl až doteď zacpané uši.

,,Jak by řekl třetí hokage, máš ohnivou vůli. A myslím si, že jí máš až moc." rozesměje se. Já se na něj koukám jako na blázna. Připadám si, jako bych propásla svoji minulost a přeskočila přítomnost.

,,Ach jo." řeknu a posadím se.

,,Tati?"

,,Ano, Miyako?"

,,Mohl bys mi prosím koupit co nejvíc knih, ve kterých je děj? Nemyslím takové encyklopedie nebo lékařské příručky nebo dokonce jak se starat o dítě. To já nepotřebuju. Slyšíš?"

,,Jo, takže nějaké hororové příběhy, detektivky, fantasy..." začne vyjmenovávat plno literárních žánrů.

,,Jo, přesně. Ale hororové radši nekupuj nebo to dopadne jako minule." připomenu mu, jak jsem šílela ve snu.

,,Ok, tak tu neudělej moc velký nepořádek a nezapoměň - jíš za dva!" zakroutím očima, když je na odchodu a zajdu si vzít něco na jídlo.

Už jím druhé jablko, když vtom přiběhne udýchaná Gina a podává mi papíry.

,,Tady jsou." vydýchává těžce.

,,Děkuju." usměju se na ni a ještě se čtyřmi jablky odejdu do svojeho pokoje, kde si lehnu na postel a začnu číst papíry.

Hm.... Jak tak vidím, tak dostanu hezké spratky. říkám si, když dočtu všechny spisy. Dojím poslední jablko, zhasnu a usnu.

Ráno se probudím a vedle mě leží Sasuke. V ruce mám ještě pořád půlku jablka. Umh... Sakra. zvednu se a potichu jdu vyhodit jablko, které jsem včera nedojedla. Hodím na sebe župan a sednu na kraj postele. Hladím Sasukeho vlasy a on mi chytne ruku. Leknu se, ale uvidím ho, jak se na mě dívá, a tak se uklidním.

,,Dobré ráno." pozdraví mě a dá mi pusu na čelo.

,,Ummm... Dobré ráno." usměju se na něj a on mi úsměv opětuje.

,,Pojď si ještě na chvilku lehnout." hází psí oči a snaží se mě stáhnout zpátky. Nakonec se mu to povede a ležíme naproti sobě. Pohladí mi břicho a podívá se mi do očí.

,,Miluju tě." prohlásí a obejme mě.

,,Já tebe taky." řeknu.

Tohle je asi ta nejhezčí chvíle v mém životě. pomyslím si a někdo jako na potvoru rozrazí dveře.

to be continue
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ami-chan(sbé) Ami-chan(sbé) | Web | 17. května 2009 v 9:16 | Reagovat

doufám,,že to mimčo nebude po SasukemxD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama