15. díl

16. května 2009 v 11:30 | © damara team (Yami-chan)
Ostatní Akatsuki je pryč a já slyším zvuky několika set papírových skládanek.

,,Tak ty si nedáš pokoj, Konan." ďábelsky se usměju a vytáhnu bič. Snad jsem s ním nezapomněla zacházet. probudí se ve mně obavy. Ty jsou ale rázem pryč, když na mě začínají útočit ptáčci z papíru. Jednou švihnu a objeví se ohnivá čára, která polovinu spálí. Švihnu podruhé a všechen papír je rozmočený. Vypadá to, že jsem nezapomněla. usměju se a postavím do bojového postoje.

Kolem mě proletí list ze stromu. Začne silně foukat vítr.

,,Máte nového člena?" zeptám se s vražedným pohledem, který stále míří na Konan.

,,Jo." zní odpověď od Itachiho, který se pomalu vzpamatovává.

,,A koho?" začnu ironicky vyrýpávat.

,,Ji." ukáže na Konan, která se povrchně usměje.

,,Aha." zhnusím se a připevním na bič růžovou stužku.

,,Můžeš útočit, tak proč na mě nejdou ty tvoje skládané papírky?" naštvu ji a hned za mnou letí několik set skládanek. Natáhnu ruku a začnu stužkou dělat různé útvary. Když skončím, tak jsou všechny zachycené do sítě z trnových růží.

,,Na mě nemáš." usměju se, ale vidím, že jeden ptáček přece jenom pronikl.

,,Vážně?" zeptá se ironicky a přitom udiveně zároeň.

,,Jo." řeknu a ,,aktivuju" svoji kekkei genkai. Kolem mě se nahromadí duhová chakra, která začíná chňapat po Konan. Snaží se jí bránit, ale nedaří se jí to.

,,Tak už víš, že jsem říkala pravdu?" pronesu, když jí zabráním v dýchání. Moje chakra ji obklopí úplně celou a hned zase zmizí. Je mrtvá. Nechápu, že moje varování nebrala vážně. zakroutím nad ní hlavou a jdu směrem k Itachimu.

,,Uchiho, kde máš bráchu?! A kde je moje sestra?!" zeptám se, ale to už Kisame ukazuje nahoru, kde Pein drží bezvládného Sasukeho a zmítající se Ginu, která křičí:,,Miyako, uteč!"

Ale já ji neposlechnu a za chvilku stojím za Peinem, který si to uvědomí na poslední chvíli. Pustí Sasukeho i moji sestru a ti padají dolů vodopádem. Spoléhám na tebe, nee-chan. zavřu oči a usměju se.

,,Dlouho jsme se neviděli, že?" prohlašuju, když stojí za mnou a drží moje vlasy.

,,Máš pravdu. Tvoji vůni jsem už dlouho necítil." obejme mě a před krk mi dá kunai.

,,Myslela jsem, že používáš lepší zbraně." uchechtnu se, ale on je pořád stejně chladný jako před tím.

,,A já myslel, že mi neutečeš." pošeptá mi do ucha a za vlasy si mě přitáhne k sobě. Dusím v sobě slzy, jak to bolí, ale nedám na sobě nic znát.

,,Neměl jsi myslet, měl jsi vědět." řeknu a on mě za ně ještě víc zatáhne.

,,Opravdu?" potáhne za moje vlasy. To já už nevydržím, vezmu kunai a uřežu si je tak, aby je už nemohl chytnout.

,,Zajímavý krok."

,,Já myslím, že ještě zajímavější bude tenhle." řeknu se slzami v očích. Podříznu Peina a počkám, až přejde do jiného těla. Znovu ho zabiju a takhle to dělám do té doby, než je všechny nevystřídá. Postavím se na okraj vodopádu a zakřičím:,,Od tohohle okamžiku vám velím já, ne on! A tak všichni vylezte a přestaňte bojovat proti mojí sestře!"

Všude je v tu ránu klid. Seskočím dolů a pomůžu jí vzít Sasukeho.

,,JO a ještě něco. Přesouvám svoji kancelář a vedení do Konohy. Víte, kde mě najdete. Mise máte rozdělené, tak se je snažte splnit." Domluvím a všichni se rozejdou. Dojdu k Itachimu, kterému pomáhá Kisame se postavit na nohy.

,,Promiň mi to, Itachi." usměju se a začnu ho léčit.

,,Je to lepší?" zeptám se, když jsem hotová. On přikývne.

,,Ok, tak už padejte na misi. Já se vracím do Konohy." zamávám jim, když odcházejí.

,,Nee-chan, dokážeš se přemístit sama nebo ještě potřebuješ pomoc?" zeptám se.

,,No, radši bych to ještě neriskovala." odpoví nejistě.

,,Dobře, takže až kývnu hlavou, tak se mě chytneš a pomůžeš mi, jo?" zeptám se a ona přikývne. Snad to dám. Nikdy jsem nepřemisťovala tolik lidí. začnu se bát, ale kývnu hlavou. Za chvíli stojíme před bránou do Konohy. Sestra na mě mává z padesáti metrů a já mám Sasukeho přehozeného přes rameno.

Vrátím se pro ni a Sasukeho nesu do nemocnice.

,,Tsunade-sama!" křičím, když ho pokládám na postel. Jako první doběhne Shizune.

,,Potřebuješ něco, Miyako?" zeptá se, ale když jí ukážu Sasukeho, tak mi donese plášť a dojde pro Tsunade.

,,Tak, co s tebou." podívám se na něj. Potom ucítím škaredou ránu na břiše. Vyvléknu ho do půl pasu a zaběhnu pro sestřičku, aby zatím na něj dávala pozor.

,,Ahoj, Sakuro." pozdravím ji na recepci.

,,Mohla bys mi prosím podat něco na vydezinfikování rány?" zeptám se a ona chvilku šátrá ve škříni za ní, až mi podá jód.

,,Eh, tohle jsem neměla na mysli. Chtěla jsem něco bylinkového, protože tady tím bych mu akorát ublížila. Víš co, pusť mě k tomu, něco si najdu." řeknu a začnu se hrabat v poličkách, až natrefím na to, co jsem hledala.

,,Díky, žes mi pomohla!" zavolám na ni a přemístím se do druhého patra, do Sasukeho pokoje. Už tam stojí Tsunade i Shizune a zkoumají ránu.

,,Omlouvám se, že jsem tady nebyla, ale musela jsem zajít pro tohle." ukážu jí krabičku s kapkama, které nakapu do misky s vodou. Vezmu vatový polštářek a celý ho namočím v roztoku. Vyždímám jej a přiložím Sasukemu na ránu. Shizune mi pomůže tu ránu obvázat a já odnáším věci pryč. Na doktoráku pověsím plášť a běžím do květinářství.

,,Ahoj, Ino." pozdravím blond dívku, která stojí za pultem.

,,Ahoj, Myiako. Co to bude?" zeptá se, když si prohlížím kytky.

,,No... nemáš fialové tulipány?" zní moje otázka.

,,Jo, počkej a kolik jich chceš?" volá za mnou ze skladu.

,,Pět bude stačit. Jo a vem k tomu ještě tři rudé růže." zakřičím na ni, aby to slyšela. Za chvíli se vrátí s uvázanou kyticí a podává mi ji.

,,Díky." usměju se a podávám jí peníze.

,,Není zač. Přijď zase někdy, až nebudeš mít na spěch, pokecáme." mrkne na mě při odchodu.

,,OK." řeknu v rychlosti a běžím do nemocnice, kde dávám Sasukemu kytici do vázy. Políbím ho na čelo a pošeptám:,,Rychle se uzdrav."

Nakonec mu ještě prohrábnu vlasy a zmizím z pokoje.

to be continue
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama