úvod, mix 1. díl

11. dubna 2009 v 9:23 | © damara team ◄(Yamashita Ayumu)
Ahoj, já jsem.... no, to je jedno, všichni mi říkají číslo jedna. Vedu sedmý oddíl ze třinácti, ale poslední dobou se všechno rozpadá, a tak náš vrchní velitel, kterého zatím nikdo neviděl, protože chodí od hlavy po paty zahalený... tvoří týmy.
Je mi 13 let, tzn., že jsem v 7. třídě, a jelikož nechodím na obyčejnou základní školu, ale na gymnázium, tak jsem v 2A8. Přesně tak, ještě mě čeká dlouhých šest let, abych mohla ukončit tuto školu a zbavit se elitní jednotky, která na této škole není moc dobrá.

Ale už dost o mně. Co takhle začít povídat?? :)

Byl krásný jarní den a KONEČNĚ pátek. Všichni se těšili domů, hned jak začala první hodina. Já seděla v lavici vedle mojí spolužačky a tvářila se, že poslouchám učitelku, jak básní, co se jí stalo na obědě. Já to už dávno věděla, protože jsem u toho byla. Začalo to asi takhle: učitelka měla dozor na obědě a po šesté hodině se tam seběhne strašně moc tříd, protože každý chce jít domů. Já už byla dávno po obědě. Uviděla jsem studenta (maturanta), který se dohadoval s třídní (ano, ta učitelka je naše třídní), že nesl paní Jurajdové věci a že jej má pustit do předu. (To se ještě dalo, ale co přišlo potom...)on na učitelku začal křičet něco ve smyslu: vám taky nebudu nosit věci a tady to je jako v mateřské školce! (atd...) Tak jsem vstala od stolu, na zádech měla připevněnou katanu, ale na sobě měla normální oblečení, protože mi už skončila služba. Došla jsem k tomu maturantovi, jemně (jemně!) ho bouchla do zátylku a on spadl. Ještěže jsem ho chytla. Omluvila jsem se za něj učitelce a odvlekla ho na EJ (elitní jednotka) ředitelství. Tam jsem ho nechala a odešla.

Za chvíli zazvonilo, a tak jsem vzala věci a zašla do nejvyššího patra a po cestě potkala člena mého týmu. Hned jak zaregistroval, že jsem si ho všimla, tak zmizel. (nejspíš proto, že nemám službu)....

Druhá hodina byla nudná, IVT (informativní a výpočetní technika)... Jsme dělali něco s hradem a oblohou... nuda! Až na to, že mi zapípaly hodinky, zrovna, když jsem dělala tu nejtěžší část, kde se každá chyba podepíše. Vypla jsem počítač, kývla na učitele a zmizela. (Dveřma ne! Ale tajnou chodbou). Po chvilce jsem došla až před ŘEJ (ředitelství elitní jednotky). Už jsem na sobě měla i náš normální oblek a katanu na zádech.


Sedla jsem si, uklonila se a čekala, co se bude dít. Šéfík vstal, chvíli přecházel po místnosti, až nakonec řekl:,, Alexandro ehm, tedy číslo 1, máš s těmito lidmi misi." v té chvíli nikdo ani nedýchal, protože se dozvěděli moje jméno. Já jen udělala, jako že nic a vrhkla jsem:

,,Hai!" u nás totiž musí být každý zdvořilý k těm, co jsou výš než on sám.

,,Máš za úkol sledovat maturanty... přesněji 8.A8." dořekl větu, kývl hlavou na souhlas, že už máme jít a my zmizeli stejně, jako jsme se objevili.

Po cestě jsem se svých společníků ptala:

,,Os, mohu vědět, s kým mám tuto ,,misi"?" chvíli ticho, ale jeden z nich se na mě podívá a prohlásí:

,,číslo 9 a číslo sedm. Oba jsme kluci." já jenom vyvalím oči, jak to, že mi sensei dal do týmu kluky?!

,,Hai, děkuji. Já jsem číslo..." nenechá mě dokončit větu číslo sedm.

,,jedna, ano víme." ,Ten je ale drzý!' pomyslím si, ale potom na něj kašlu a dívám se na cestu.

,,Číslo devět (od něj jde slyšet jen hai) mohu se zeptat, jaké máš přednosti?" já tím myslím v boji a ne něco jiného!! (u nás, elitní jednotky znamená fráze jaké máš přednosti=co ti jde nejlíp, jaké styly boje ovládáš atd...). Náhle se ale sedmička odpojí a zmizí. ,Sakra! Měli jsme být pohromadě!' zanadávám vduchu.

Potom tedy s číslem devět pokračuji dále. Když jsme venku z budovy, rozloučím se s číslem devět.

,,Tak zítra naše mise pokračuje, doufám, že se tady, na stejném místě sejdeme všichni i s číselm sedm." zakončím větu a on jen přikývne hlavou. Znenadání je při mně a strhává mi kapucu. Já mu ji taky strhnu a vytřeštím oči.... ,T-To n-není možné! To je ten z 1.B! A taky má zelený pásek v karate!' rychle si chci nasadit kapuci, ale on mi v tom zabrání a naklání se nade mě. Přitiskne mě ke zdi. ,Zdá se, že nemám na vybranou...' a zmizím v kouři.

Další den se scházíme celý tým a začíná naše mise....

To be continued...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama