9. díl - to snad ne!

11. dubna 2009 v 9:21 | © damara team ◄(Yamashita Ayumu)
Podívám se na výsledky a

,T-To n-ne-není m-mož-možné!' řeknu si v duchu a posadím se na zem.

,Já blbá! Proč jenom....!' nadechnu se a vydechnu. Zkusím se zvednout a udržím se na nohách. Test nevyhodím do koše, ale postavím ho na podlahu a spálím. Čím jiným, než katonem. Zkontroluju se v zrcadle, nasadím lhostejný výraz a vyjdu. Po cestě potkám Kabuta, jak zase něco čte a ten do mě vrazí. Já se zapotácím, ale on ke mně natáhne ruku, takže nespadnu.

,,Díky a prosím tě, příště dávej pozor." On si jen pozvedne brýle, rošťácky se usměje a říká:

,,To ty bys příště měla být opatrnější, Ayumu-san. A ještě něco, odkdy padáš?" já se jen ušklíbnu a jdu dál. Ten se ohlídne a taky pokračuje svojí cestou. Stavím se u sebe v pokoji a tam vidím Sasukeho, který sedí na posteli, ale vím, že tu je ještě někdo jiný.

,,To jsi ty, nee-chan" ozve se Sasuke. Potom se podívá někam nahoru a kývne hlavou. Ten někdo spadne dolů a obejme mě zezadu. ,Neji! Ale ne! Jak se mu po tomhle mám podívat do očí? A sakra' kousnu se do rtu ,Ale no tak! Nikdy jsi nebyla taková měkota, tak se seber a udělej se něco.' jenomže místo toho se začnu klepat a podlamují se mi kolena.

,,Nejspíš budeme muset jít co nejdřív do Konohy. Zdejší prostředí pro tebe asi není moc dobré." usměje se na mě Neji, když dává pryč ruku, kterou jsem měla podloženou hlavu.

,,A-Ale, co Kimmimaro?" zeptám se, ale ti jenom kývnou, že je v pohodě a hlavně se mám dát do pořádku já. Po chvíli ležení se zvedám, balím věci a Sasuke mě vezme na záda. ,Proč to dělá? Je normální? Vždyť nejsem marod!" naštvu se na něj a kopnu ho, ale on to vidí a zadrží moji nohu právě včas.

,,Co je? Něco špatně?" ptá se udiveně, ale potom uvidí, jak jsem červená a raději mě položí dolů.

,,Sasuke, tak předveď svoji mapu!" rýpnu do něj a on naviguje. Zajdeme na mýtinu, kde trénuje zvučná pětka a tam je i Kimmimaro. Vypadá to, že nás už vyhlíží.

,,Kde jste tak dlouho?" podezírá nás ze špatných věcí. Sasuke se nadechuje, že něco řekne, ale já ho předběhnu.

,,Bylo mi špatně, tak jsem je trochu zdržela, snad to nevadí." a usměju se. On se taky usměje. Potom si vzpomenu na jednu věc.

,,Úplně jsem zapomněla, že v sobě můžeme mít štěnice. Tak rychle!" všichni se začínají prohledávat, ale já něco hledám u sebe v batohu.

,,Vy blázni, tohle nenajdete, když se na to budete jenom dívat." a vytahuju svitek, ze kterého chvíli čtu a potom udělám pečetě.

,,Tady máte každý náhradní oblečení. Já mám taky svoje. Rychle se převlíkněte a to, co máte vhoďte do tam toho potoku." a ukážu směrem, kde se klikatí modrá strouha.

Kluci se nejdřív podívají na vodu, ale potom jim zůstanou viset oči na mě, protože se začínám převlíkat.

,,Ach jo, s váma to asi po dobrém nepůjde." vzdychnu a vytvořím mlhu. Několik klonů umístím kolem nás jako bodygardy. Když jsem oblíklá, tak odstraním mlhu a vidím, jak Sasukeho, Nejiho a Kimmimara drží soukromá jednotka ninjů z Kamenné. To už se naštvu a nějakým nedopatřením prolomím pečeť a znovu se začnu přeměňovat.

Moje vlasy, jindy svázané gumičkou se z ní samy vyvlékají a svazují do účesu. Z mojeho každodeního oblečení se stává kimono. Jenže dnes nejsem obléklá jako obvykle. Potom ze mě nedobrovolně vyklouzne:

,,Yamashita Ayumu, vějířová bohyně!"

FanMage.jpg anime girl with white hair and fans ( grey or blac image by MidnightsDragon

Všichni jen zírají a já využívám příležitosti. Mangekyou sharingan všechny dostane na kolena a já rychle posbírám ty tři kluky a přemístím je jediným zavřením vějíře. Potom se už i já přemístím a vějíře tam nechám, ty totiž putovat nesmí.
Po cestě tam se i začínám dostávat do mojeho původního vzhledu. Na místě uvidím Sasukeho, Nejiho a Kimmimara, jak se oprašují od hlíny a pomalu vstávají. Ještě chvíli je pozoruji a snažím se zjistit, kde to vlastně jsme. Rozhlédnu se a připadá mi, že tohle místo znám. Potom uvidím bránu, na které je napsáno Konoha.

V duchu zajásám. Seskočím dolů za klukama a dám pokyn k tomu, abychom vyrazili. Jenže v té chvíli mě strašně začne bolet břicho a padám na kolena. Opřu se o ruce a vykašlávám lístky z třešně, ale zakrvácené. ,Sakra, Yamashita už ovládá můj styl boje. No nevadí.' poslední lísteček s nechutí sním a je mi líp. Postavím se na nohy a doháním ostatní.

Neji se mě starostně ptá:,,Jsi v pořádku?" já jenom kývnu hlavou a už procházíme branou.

Pozdravím stráže a jdu s Kimmimarem přímo do nemocnice. Sasuke s Nejim jdou zase za Tsunade. Ta se rychlostí blesku přiřítí za mnou a bere si Kimmimara osobně do péče. Potom si ji na chvilku odchytnu a řeknu jí, co se stalo za tu dobu, když jsme měli misi. Ona jen valila oči a doporučila mi namíchat něco silného proti bolesti a krvácení. Já jsem jí poděkovala a odkráčela směr obchod pro lékařské ninjy.

Domů jsem přišla poměrně pozdě a uviděla sedět ubrečenou Sakuru za stolem a Sasukeho, který ji utěšoval. Zašla jsem za nima a poslala Sasukeho, ať si jde dělat co chce. Chvíli jenom brečela, ale potom se odhodlala, že mi to teda řekne. Vyprávěla tak dlouho a já jen poslouchala. Nakonec jsem ji vzala k sobě do pokoje a vysvětlila jí, že jsme na tom stejně.

,,Sakuro, tak já zítra ráno půjdu koupit víc přísad a udělám i pro tebe, ok? A když ti dojdou tak řekni. Odteď vlastně budeš nejspíš bydlet u nás, co?" usměju se na ni a ona se slzama v očích přikývne. Já chvilku štrachám v tašce a vytahuju všechno, co potřebuju.

,,Myslím, že by ses taky mohla dívat, ať se přiučíš." pobídnu ji. Společně potom připravujeme léky, které následně zabalíme a každá si vezme jeden.

,,Ježiš, to je odporný." řeknu, když to polknu.

,,Jo, je, máš pravdu, Ayumu." přisvědčí Sakura.

,,Ale už to tak nebolí, ne?" povzbudivě se usměju a ona úsměv opětuje. Víc spolu mluvit nemůžeme, protože do pokoje vejde Neji. Sakura pochopí, že má odejít a za zavřít dveře.
Neji se posadí za mnou na postel a ptá se:

,,Tak co, už je ti líp?" já jen přikývnu a on mi zaboří jeho ruku do mojich vlasů. Lehneme si a otočíme se na sebe. Chvíli se jenom díváme do očí a já potom promluvím.

,,Víš, Neji, je tu něco, co bych ti chtěla říct. To o Sakuře už bys měl vědět." on jenom přikývne a nahodí nechápavý výraz.

,,No, ehm" a posadím se, hlavu si dám do dlaní a nabírám odvahu. On už se mezitím taky posadil.

,,Copak? Něco tě trápí?" a snaží se mě znova dostat do předchozí polohy, ale já zůstávám sedět.

,,Neji, víš, jak jsem byla u Orochimara?" začínám kroužit kolem horkého.

,,No?"

,,Tak jsem si, no tohle je jedno." a postavím se. On jako by byl opice, tak se postaví taky. Já se přitisknu ke zdi a přilepím tam svoje ruce chakrou, abych nespadla, kdyby to náhodou byla rána pro něj.

,,No, chci ti říct, že.........(na chvíli se odmlčím) budeš tatínkem." ten jenom vykulí oči, asi neví, jak má reagovat. Jestli se smát a jásat nebo brečet. Nakonec přejde ke mně a obejme mě. Ještě rozklepané mi do ucha pošeptá:,,To jsem rád." potom si mě k sobě ještě víc přitiskne a v objetí už nejspíš stojíme věčnost.

Tu nádhernou chvíli přeruší Sasuke, který vletí do pokoje, jako kdyby neuměl klepat a vyvalí ze sebe něco ve smyslu: Sakuře je špatně, prosím, pomož jí!

Já jsem na nic nečekala, vyrvala se Nejimu z objetí a už byla u Sakury. Podívala jsem se na ni... ,Sakra, sakra, sakra!' potom jsem rychle vletěla do mojeho pokoje, kde utěšoval Neji Sasukeho, ale když uviděli, jak se tvářím, tak oba zbledli. Chvilku jsem hrabala v baťohu až jsem našla - ,Tady je! Poslední pilulka, co mi zbyla z mise!' po tomhle jsem znovu rozrazila dveře a dala to Sakuře. Oddechla jsem si, posadila se a v tu chvíli u mě byl Sasuke i Neji.

,,Co je se Sakurou?" ptá se brácha a začíná se mnou třást. Já ho ale chytnu za ruce a chladným tónem řeknu:

,,Kdybych tu nebyla, tak by bylo po ní." Sasuke ještě víc zbledne a padá tak, že ho Neji musí chytnout. Po chvíli se vzpamatovává a dodává:

,,A jak jí teda je?"

,,Z nejhoršího je venku. Dítě by taky mělo být v pořádku. Spát bude tak dlouho, dokud se nevyléčí úplně. Co já vím, jak dlouho? Měsíc, dva?" pokud by se za dva měsíce neprobudila, tak ji musíme prohlédnout. Jo a vemte ji oba k Tsunade a předejte jí tohle." a už utrhávám kousek červené látky, kterou mám s sebou. Ti jako jeden vyrazí i se Sakurou.

,Přeju ti hodně štěstí, Sakuro.'

Po tomhle se odebírám udělat bojovou pilulku na doplnění energie, kterou jsem spotřebovala. Když ji mám v sobě, tak jdu vařit, protože vím, že ti dva přijdou hladoví. Po chvilce doráží jenom Neji a sedá si vyčerpaně na židli.

,,Co je? Sasuke skolaboval?" ptám se, ale on jen zakroutí hlavou. Slyším kapat vodu na dřevo. Jdu si sednout k Nejimu. Obejmu ho a vybídnu, aby mi řekl, co se stalo.

,,Hi-Hinata(vzlyk) j-je v o-ohrožení ži-života." řekne a rozpláče se ještě víc. Už mi začíná promokat tričko. Odkloním jej a on vidí, že mám slzy taky na krajíčku, ale nejdřív utřu ty jeho a políbím ho. Jídlo schovám do lednice, vezmu pití a zajdu s Nejim ke mně do pokoje. Všude zhasnu, jenom u mě se svítí. Dám mu sklenici s léčivou černou tekutinou. On se na mě divně podívá a já mu kývnu hlavou, že to má vypít. Pije pije, až to má celé v sobě.

Udělá zhnusený ksicht, ale už nebrečí a je plný energie. Otevřu okno, vezmu ho, zhasnu a zvenku zavřu. Stojíme na stromě, po kterém už šplháme dolů, do zahrady. Rychle letíme do nemocnice. Tam si na sebe beru doktorský plášť a vyrážím pomoct Hinatě. Naruto tam na mě vystartuje, co je s Hinatou. Já mu jen odpovím, že jsem teprve teď přišla a moc toho nevím.

Rozrazím dveře na sál a tam všichni léčí Hyuuga technikou. Vidím, že už jich hodně nemůže, tak vystřídám jednoho, který je na omdlení. Ostatní, co odpočívají jej vezmou a po půl hodině Hinata začne kašlat. Všichni toho nechají a já jdu pomoct Hinatě. Zvednu jí hlavu a podívám se, co se děje. Za chvíli na mě začne vykašlávat krev. Někdo mi hodí pilulku, ale já si ji prohlédnu a zjistím, co jí dlouhou dobu dávali.

,,Vy neschopní doktoři! Víte proč je teď v ohrožení života? Protože jste jí dávali pilulky na ředění krve a rozšiřování cév! Vy..!" potom jsem došla k pilulkám, prohlédla jsem si pečlivě jak vypadají a vylovila jednu, která pomáhá zvrátit účinky těch, co Hin dostala před tím.

Sama ji odnesu na pokoj a všichni se na mě dívají jako na UFO. Asi proto, že jsem celá od krve. Položím ji na postel, vyvlíknu plášť a ostatní věci, co jsem na sebe navlíkla před tím, než jsem vstoupila na sál. Sednu si a usnu. Slyším, že se otevírají dveře.

Někdo se potichu dívá na Hinatu. Potom slyším další kroky a někdo si vedle mě sedá a chytá za ruku. Otevřu oči a uvidím snad všechny moje kámoše.

,,Co tu děláte?" ptám se ještě ospale. Neji mě vezme kolem ramen a přitáhne k sobě.

,,Přišli jsme se podívat na to, co jsi s Hin udělala." řekl pichlavým tónem Kiba.


Naposled se rozevřely dveře....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama