8. díl

29. dubna 2009 v 15:49 | © damara team (Yami-chan)
,,V pohodě. Je nás tak akorát." řekne a pokračují ve vyprošťování ocasého démona.

,,Áh." protáhne se Itachi a vstane. Kisame to po něm zopakuje.

Vidí, že spím, a tak se na mě chvilku dívají, až do mě Kis žďuchne botou. Hned vyletím a začnu nadávat.

,,Hele! Jsi normální?! Do tebe taky budu žďuchat nohou!" rozeřvu se a bariéra se začne třást.

Itachi ke mně přiskočí a zacpe mi pusu rukou. Zuřím a zakousnu se mu do ní, ale on si z toho nic nedělá a přiloží mi ke krku kunai, který mi vzal z ruky mířící po Kisamem.

,,Ticho, někdo tu je." zašeptá a já se uklidním. Lusknutím prstů bariéra zmizí a přemístí mě na bezpečné místo na větvi.

,,Hele! Já nejsem až tak slabá." řeknu, když vidím, že tam je několik ninjů z Konohy.

,,Mmm..." vyjde ze mě, když mi Itachi znovu přikryje pusu. Nechám toho a poslušně a potichu dřepím na větvi.

Zmerčím jednoho známého se psem. Použiju přivolávací jutsu, abych se zeptala Matoimi, kdo to je.

Po chvilce to vím a pokouším se prolomit pečeť. Nedaří se mi to, ale nakonec se protrhne. Hodně to bolí, ale vracejí se mi vzpomínky. ,Takže, jdem na to. Matoimi, víš, co máš dělat.' použiju kočičí telepatii. Chvilku tam tak nenápadně dřepím, až nakonec seskočím mezi mé přátele, kteří vědí, co se stalo.

Rychle běžím za Kibou, abych mu to všechno vysvětlila, ale on mě odmítne.

,,Víš co? Tak jdi někam!" zakřičím smutně a se slzami v očích odkráčím za Hinatou.

,,Promiň mi to, Hin. Víš, já jsem vám nechtěla udělat tolik problémů." ona jen přikývne hlavou.

,,To je v pořádku." usměje se na mě a ještě dodá:,,Dokonce se se mnou Naruto znovu začal bavit."

,,Vážně?! Tak to je skvělé! Mimochodem - kde je Kakashi?" zeptám se a ona pozvedne a následně spustí ramena dolů, že neví.

Někdo mi zakryje oči a já vím, že to není nikdo jiný, než o kom jsem před tím mluvila s Hinatou.

,,Promiň, někde jsem se zdržel." dá ruce z mojich očí dolů a Kiba se na nás žárlivě podívá. Kakashi si toho všimne a políbí mě. Mně už je všechno jedno, a tak se nechávám. Mám ještě mokrou tvář od slz. Poslední kapička sklouzne po obličeji a Kakashi mi ji utře. Vzájemně se na sebe usmějeme a s ostatními se vracíme zpět do Konohy.

U sebe v pokoji si vyvléknu Akatsuki plášť, který schovám do skříně. ,Sbohem, pomatená Akatsuki. Možná se ještě někdy potkáme a nejspíš se dostaneme do křížku.' loučím se s tím, co se mi stalo v posledních několika dnech.

Z chodby ke mně dolehne Narutův hlas:,,Yami! Jsi doma?!" a jde směrem ke mně do pokoje. Cvakne klika a já sedím na posteli. Vstanu a obejmu ho.

,,Promiň mi to všechno, co se stalo." řeknu a on si mě k sobě přitiskne.

,,Už to je dobré, ségra." usměje se ,,Jinak, říkala ti Hinata, že s ní chodím?" já vykulím oči a on mě pustí.

,,Ne, to mi neříkala. Jenom pronesla něco ve smyslu, že se s ní bavíš. Tak to gratuluju!" podám mu ruku a potřesu mu tou jeho.

,,Ehm, jinak, někdo tě čeká před domem." ukončí náš rozhovor. Rychle se podívám do zrcadla a vyrazím po schodech dolů. Otevřu vchodové dveře a tam stojí Kiba. Shodou náhod zakopnu a padnu mu přímo do náruče.

,,Promiň." odtahuju se, ale on mě zadrží a přivine si mě k sobě ještě víc.

,,Ty mi odpusť, že jsem udělal takovou blbost." podívám se mu do očí a vidím, jak jsou plné smutku.

,,V pohodě." usměju se a natáhnu se k němu, že mu dám pusu, ale on mi na rty položí ukazováček.

,,Ne, začneme hezky odznovu." opětuje úsměv a políbí mě na tvář. Já zrudnu a on se radši zasměje, než aby měl taky chytnout červenou barvu.

Konec!! (já vím, krátké, ale je to tak kvůli tomu, že potřebuju dopsat ještě dvě povídky xD... a navíc, jestli budete chtít, tak bude druhá série!!)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama