7. díl - v zajetí

11. dubna 2009 v 9:19 | © damara team ◄(Yamashita Ayumu)
Rozhlédla jsem se a uviděla


zvučnou pětku, teda spíš lépe řečeno čtyřku, protože Kimmimaro je nemocný. Když si mě všimli, že už jsem probuzená, tak řekli ať se postavím a jedna holka s tím, co má dvě hlavy mě vedli podzemní jeskyní. Prošli jsme dlouhou chodbou, až k posledním dveřím. Ty otevřeli a tam byl Kabuto s Kimmimarem.


,,Kabuto, dlouho jsme se neviděli." říkám ironicky, ale on jen vzhlédne ke mně a pokyne těm ostatním, ať nás nechají osamotě.

,,Taky si říkám, že to byla až moc dlouhá doba, Ayumu." a podívá se na mě, jako kdyby mě chtěl zavraždit. Já se jen dívám na toho, kdo tam leží.

,,To je Kimmimaro?" ptám se, i když to vím, jenom, abych odvrátila rozhovor někam jinam.

,,Jo, nejspíš už víš, proč jsi tady, že?" říká a mě to dochází. Oni chtějí, abych vyléčila Kimmimara. Abych vám to vysvětlila, ,Kimmimaro byl můj parťák v týmu. Vždycky jsme si věděli pomoct, vždy jsme vyšli z různých situací. Ale jak se dal k Orochimarovi, tak se toho hodně stalo. Jeho klan ho zavrhl a já mu chtěla pomoct. On jen mávl rukou a odešel. Nemohla jsem nic dělat. Bylo to jeho rozhodnutí. Po roku jsem ho začala hledat, ale Orochimarovu skrýš jsem pořád nemohla najít. Tak jsem toho nechala, až teď, teď mám příležitost, abych ho mohla vzít zpátky.' z myšlenek mě vytrhnou pootevřené dveře a v nich Orochimaru.

,,Jak vidím, tak ses probrala. Chci po tobě jenom to, abys vyléčila Kimmimara. Jestli budeš chtít odejít, tak nemůžeš. Všichni co sem přijdou se od mých společníků nemůžou hnout. Sasuke je u sebe v pokoji. Tady Kabuto mu vymazal vzpomínky na Konohu a nechal jen to, že chce zabít svého bratra a dál už to víš, ne?" podívá se na mě, jako kdybych za všechno mohla já. Už chci vybuchnout vzteky, ale zadrží mě to, že nevím, kde je Sasuke, tak toho raději nechám. Orochimaru ještě u zavírání dveří prohodí:,,čekám na tebe za dveřmi, tak ať to moc dlouho netrvá!" já jsem si jen povzdychla a začala vyšetřovat, co je s Kimmimarem. Po dobrých pěti minutách jsem měla všechno vyšetření a Kabutovi vysvětlila, ať nechá všechny přístroje běžet, že začneme léčit až zítra. Otevřu dveře a Orochimaru se tam opírá o zeď. Hned, jak odejdu od dveří, tak se na mě vrhne a svalí na zem. Začne mě líbat a olizovat tím jeho slizkým jazykem. Já se nemůžu hýbat, protože na mě sedí a drží mi ruce.

,Tak jo, buď teď nebo nikdy' řeknu si, když se mi dívá do očí. ,Mangekyou sharingan!' a on upadne do genjutsu. Chvíli ho tam nechám, ale když vidím, že směrem k nám se blíží velice známá postava, tak toho nechám. Ten člověk se postaví tak, že mu nevidím do tváře a říká Orochimarovi:

,,Orochimaru, to jsi tak slabý, že nepřemůžeš jednoduché genjutsu?" vyzvídá posměšně.
Než Orouš //budu tak říkat Orochimarovi// stačí odpovědět, tak já začínám mluvit.

,,Takže tebe taky dostal, Sasuke? A já myslela, že se nedáš chytnout tímhle mizerou-" než stačím dopovědět, tak je brácha u mě a už mě chytá pod krkem a tlačí ke zdi.

,,Tohle si k Orochimarovi nedovoluj. A mě už vůbec nebudeš urážet!" a potom mě taky políbí. ,Pomóc, to se snad všichni zbláznili, ne? To mě bude líbat i vlastní brácha? Je tohle normální? No, vlastně vlastní brácha až tak není. Je nevlastní, ale to je vedlejší.'

Potom vrhne na Orochimara takový ten drsňácký pohled a mě vezme do náruče a někam nese. Nějak jsem se ocitla v bězvědomí (další funkce mangekyou sharinganu). Cítím jen lehké otřesy, jak Sasuke kráčí. Slyším vrzání dveří a potom cítím, že mě pokládá na postel. Potom si ke mně sedá a já se pomalu probouzím.

,,Promiň sestřičko, ale jinak to nešlo" a obejme mě, jako by měl pořád strach, že mu ,,uteču".

,,Jak tím myslíš - jinak to nešlo? Jako, že Orochimaru vymazal ty vzpomínky klonovi?" ptám se ho a on mi pomáhá se posadit.

,,No, nějak tak. Promiň, že jsem tu taktiku přebral od tebe." viděla bych ho, i jak se červená, ale byla tam tma.

,,Co se stalo s Nejim?" ptám se ustaraně, ale on mi přikryje rukou pusu a prohodí jen, že mám spát. Já ho poslechnu a vidím, že na druhé straně je další postel. Sasuke si tam jde lehnout a dlouhou dobu se dívá na mě, jestli už spím. Teprve když usnu, tak i on zavře oči.

Ráno se vzbudím a do podzemí vniká trochu slunečního světla. Sasuke nikde není, zato Kabuto se na mě dívá od vedlejší stěny místnosti.

,,Konečně si se probudila. Už je skoro poledne, tak ale máš na to právo. Měla jsi v sobě uspávací drogu, takže jsi se s ní musela nějak vypořádat. Zajdi na snídani a můžeš se pustit do tréninku. Léčení začneme provádět až za několik dnů, když se vrátím. Dostal jsem totiž narychlo misi. Měl jsem ti to sdělit, až se vzbudíš. Tak ahoj" a zmizel v obláčku dýmu. ,Klon' pomyslela jsem si, ale náhle spanikařila ,Sakra! Já tady nebyla ani jednou a mám vědět, kudy se jde do jídelny? To si ze mě vážně někdo musí dělat srandu. Tak jo. Jiný plán mě nenapadá. Kagebunshin no jutsu!' a po místnosti je roztroušených 50 klonů. Všichni vyjdou spořádaně dveřma.
Jeden klon na chodbě narazí na tlusťocha ze zvučné pětky, další na tu holku a několik na toho se dvěma hlavami a jeden na toho ,,pavouka".

Takhle se potulují všichni, až jeden uvidí jídelnu, a tak zmizí. Ayumu zachytí zmizení klona a rychle se tam vydá. Ostatní klony zruší, až když je na místě. V jídelně vedou schody směrem nahoru. ,Asi tam bude nějaká terasa'. Tak teda vyjdu ty schody a ocitnu se na slunečním světle, kde je prostřený stůl a kolem něho bílé židle. Sedí tam už jen Sasuke a Orochimaru a něco probírají. Odkašlu si, aby si mě všimli a začnu:

,,Můžu si přisednout?" ptám se a od Orochimara sylším: ,,Ale jistě!" a ukáže na židli vedle sebe, naproti Sasukemu. Na stole jsou různé rohlíky a všechno, co patří k snídani. Vezmu si jeden loupák a čaj. Ti dva se o něčem baví, ale já je neposlouchám. Když dojím, tak se zvedám, ale Orochimaru mě zadrží a posadí spátky na židli.

,,Ayumu, chci ti něco říct." začne a já jenom odvrátím oči a Sasuke zadržuje smích.

,,No, tak rychle, jdu se připravit na trénink." říkám, abych mu to ještě zkomplikovala.

,,Ok, tak jdi, tohle počká." já jenom vykulím oči a Sasuke už to nevydrží a vyprskne čaj na bílý ubrus.

,,Ty prase! Sasuke, že se nestydíš!" začnu se mu smát a on se taky směje. Orochimaru jenom udělá ten jeho ďábelský úsměv a já už raději jdu. Sasuke jde za mnou a Orochimaru se zvedá ze židle, že půjde taky, ale uvidí poslední švestku, která zbyla, tak ji vypeckovává a jí. Já s bráchou zatím scházíme po schodech a on říká, že tu musíme oba zůstat tak dlouho, dokud nevyléčím Kimmimara.

,,Ok, tak jo, ale kde máme pokoj? Nemáš náhodou mapu?" on se jenom usměje.

,,Mapu mám, ale v mojí hlavě." ,Tak nic. Asi budu muset hledat '.

Vcházíme do pokoje, balíme věci na trénink a dojdeme na mýtinu, kde trénuje zvučná pětka (teď spíš čtyřka). Všichni používají prokleté pečetě, ale já jsem ji bráchovi v Konoze dávno zapečetila, a to tou nejsilnější pečetí, kterou nemůže prolomit ani Orochimaru, nikdo. Můžu ji zrušit jenom já a to nesmím být pod vlivem žádného ninjutsu, genjutsu ani mi nikdo nesmí vyhrožovat.

Sasuke vytahuje katanu a jde cvičit katy (kata=soubor cviků, které se používají v boji, ale cvičí je jenom jeden. Je to spíš něco jako sestava v tanci). Já si sedám pod strom a vytahuju svitek. Něco tam čmárám a snažím se vymyslet nové jutsu. Všichni na mě jenom čumí, proč si neprocvičuju třeba ninjutsu, ale já vím, že kdybych použila nějaké jutsu, tak kolem mě ten les není. Všichni na mě naléhají, ať něco použiju, tak si říkám, že když to chcou, tak to mají mít a udělám dvě pečetě. Zafouká silný vítr a všechny stromy jsou nasekané na polínka. Ti jenom čumí s otevřenýma hubama a nejsou schopni slova. Potom si beru svitek a bágl a mířím zpátky ke skrýši, kde na mě čeká....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama