6.díl - zase se něco děje

11. dubna 2009 v 9:18 | © damara team ◄(Yamashita Ayumu)
Už už to vypadá, že vyletí, ale dveře se otevřou a v nich je

,,Ayumu, Neji, Sasuke, máte misi!" vejde Tsunade do dveří a rozkročí se s rukama v bok.

,,Ale, Tsunade-sama! Vždyť jsem se nedávno vrátila!" protestuju, ale umlčí mě její pohled.

,,Sakuro, ty tady ZŮSTANEŠ. Chci tě mít pod kontrolou. Už jsem probírala, co to genjutsu může způsobit s Kakashim, Kurenai a ještě si potřebuju promluvit s Ayumu, ať vím, jestli tě tam můžu s nima pustit nebo ne." dořekne a kývne hlavou, ať jdu s ní... ,To zas bude vopruz, vysvětlovat jí, jak funguje genjutsu s mangekyou sharinganem.' Zajdeme za dveře a ona mě vede do kanceláře doktorů, kde nikdo není. Pokyne mi, ať si sednu. Něco mi tu nehraje, ale raději ji poslechnu. Nabízí mi kávu nebo čaj? V té konvici to není moc vidět, raději odmítnu.

,,Takže, chtěla jsem po tobě, abys mi.."

,,vysvětlila, co dokáže udělat genjutsu vyvolané mangekyou sharinganem. Já vím, proč mě tu chceš a řeknu ti, že to je tajemství sharinganu, které nesmíme vyzradit. Je to zakázané. Ze Sasukeho už vůbec nic nedostaneš. Tě k němu nepustím. Mi stačí, že před zhruba dnem byl skoro zabitý!" postavím se na nohy, jako že odcházím, ale vtom do někoho narazím, ale nikdo tam není.

,,Aha, takže takhle to je. Kai!" ,Byla jsem uvězněná v genjutsu, výborně! Tohle mi ještě tak scházelo!'

Po rozplynutí genjutsu vidím Akatsuki, jak jsou na sobě namačkaní na gauči pro tři osoby. ,Ještě by mě zajímalo, do koho jsem to narazila.' Podívám se za sebe a leknu se....
,,D-Deidaro?!" vykoktám ze sebe ustrašeně. Je totiž pro mě něco jako propast, do které někdy spadnu, když poslechnu srdce.

,,Čekala jsi snad bárbínu?" ohrne obočí a usměje se.

,,Dobře, přejdu k tomu, proč tu jsme." ujímá se slova Pein.

,,Tak říkej, ale s váma nikam nejdu!" odpovídám uraženě a ten vykouzlí ďábelský ksicht a pokračuje:

,,Však, ty přijdeš sama, ale to teď není podstatné. Potřebujeme vyléčit Itachiho. Jak použil mangekyou, tak je teď strašně slabej. Přišli jsme právě za tebou, protože jsi jeho ségra. Tak jsem zvědavý." Já jen řeknu ,,ach jo" a jdu k Itachimu, který je položený na druhé pohovce. Podívám se na něj, zkontroluju, jestli všechny orgány pracují tak, jak by měly a začnu léčit.
Po dobré půl hodince se už posadí a dá mi pohlavek.

,,Áu! Co si jako myslíš, že děláš?!" a celá Akatsuki se rozesměje.

,,To máš za to, že si zdrhla. A za to, cos nám provedla v genjutsu." teď se prozměnu směju já, protože v genjutsu jsem je nechala chodit za sebou jako husy.

,,A za to, že jsem ti pomohla neumíš poděkovat?" sprdnu ho.

,,Aha, jo promiň. Děkuju." a zrůžoví.

,,Příště bys to mohl říct už i sám od sebe, ne?" rýpnu si do něj, ale už se otevírají dveře a Akatsuki mizí. V nich se objevuje Neji a šibalsky na mě mrkne:

,,Tak co, můžem jít? Tsunade chce, abychom vyrazili do večera, že prý si pomalá jak šnek." a rozesměje se. Já pomalu začínám červenat a beze slova proletím kolem Nejiho a běžím směrem domů, abych si mohla sbalit věci. Sasuke už je sbalený a obouvá se.

,,Kam jdeš, Sasuke? Za Sakurou?" zeptám se ho v rychlosti, když se vyzouvám.

,,JO, jak to víš?" říká udiveně a pomalu otevírá dveře.

,,Jde ti to vidět na očích a na tom, že si nervózní." rozesměju se, ale hned běžím, protože mám málo času na to, abych se připravila na misi. V šest je totiž sraz u brány a já nemám nic sbalené. Pomalu zjišťuju, že nic z toho, co jsem si koupila v obchodě pro lékařské ninjy nechybí, tak vyrábím všechno potřebné. V pět hodin si balím zbraně a jídlo. Po dobré půl hodince prohlásím:
,,Tak, už mi nic nechybí. Můžu vyrazit." a tak taky i dělám. Zhasínám poslední světlo a pomalu se plížím ulicemi Konohy až k bráně. Tam si sedám a vybaluju knihu, kterou jsem si kvůli Nejimu vzala. Jako první doletí Neji:

,,Ty sis vážně vzala knihu?" povídá udiveně.

,,Cos čekal, že to bude nějaký svitek? Ne, já jsem si vzala knihu, kdybych se nudila u hlídky." on jen chápavě zakývá hlavou a vtom se ukazuje Sasuke. Akorát na čas. Je udýchaný, asi byl dlouho u Sakury.

,,No to je dost, že jdeš." říká Neji na pozdrav. Já si jich raději nevšímám a prohodím:

,,Jaký je plán? Já bych šla tak hm... do osmi, dala si večeři a šla spát, co říkáte?" oni jen přikývnou a vyrážíme. Už je ale hodně velká tma, a tak narážím do větve a padám. Neji mě zachytí a slyším jen: ,,Asi se budeme muset utábořit. Zítra vyrazíme hned za svítání, ať to doženeme." říká a pokládá mě vedle ohně, který Sasuke před chvílí zapálil. Oba rozkládají stany a Sasuke mě ukládá do stanu, aby se mi náhodou něco nestalo. Tam mě položí do spacáku a dokonce ho i zapne. Potom nechá napolo otevřený stan a sedí spolu s Nejim u ohně. Oba si povídají tak hodinu a potom se rozhodnou jít spát. Venku nechali klona, aby hlídal. Neji leze ke mně do stanu a já dělám, že spím. Chvíli se na mě dívá a potom si zaleze do spacáku. Když vidím, že už skoro spí, tak si dám svoji hlavu na něj a on se v té chvíli probudí a lekne se.

,,Ayumu, víš, jak jsem se lekl?" ptá se ještě udýchaný z toho, jak jsem ho vystrašila.

,,Nevím, ale to vypadám tak hrozně?" potom stiším hlas, protože venku jsou slyšet kroky.

,,N-Neji?" šeptám a on jenom přikývne. Použiju přemisťovací jutsu a Sasuke je hned vedle nás na stromě.

,,Co se děje?" ptám se zmateně, když vtom vidím, jak kolem našeho stanu je písek. ,Aha!' docvakne mi.

,,Kluci, máte všechno, co potřebujem?" ptám se a oni mi přikývnou.

,,Tak jo, tohle bude nepříjemný, ale budu muset použít přemístění. Oba vás vezmu s sebou, takže se mě držte, jinak se někde můžete ztratit, ok?" oni jako na rozkaz se mě chytnou a já dělám pečetě. V tu ránu stojíme před vchodem do Písečné vesnice.

,,Tak, jsme tu - konečně. Ta bouře je hnusná. Tak rychle! Kuchiose no jutsu! Nasedněte na Nekameho, dělejte! Nebo vás potom nenajdu!" křičím, aby mě bylo slyšet v písečné bouři. Nekame se rychle vznese a už ze sebe otřepáváme poslední zrníčka toho škrábavého písku. Pod námi se začíná rozprostírat Písečná vesnice.

,,Připravte se! Za chvíli zakončíme let. Prosím, vraťte vaše sedadla a stolky do svislé pozice." žertuju, ale vidím oba, jak jim je blbě a jsou zelení.

,,Takže, asi můžem. Nekame, už můžeš jít." říkám, když letíme těsně nad kage budovou. Tam padáme všichni jako švestky na střechu a Gaara už nás nemilosrdně pozoruje.

,,Á, Sasuke, už jsi zpátky? Proč tu není Naruto." Sasuke chce hnusně odpovědět, ale já ho zadržím a odpovím za něj:

,,Gaara-sama, jsme tu na vaši prosbu. Prosím, nechejte mého bratra napokoji. Ještě ho tím vyprovokujete." říkám zdvořile a on si mě prohlíží od hlavy k patě, jako kdyby byl rentgen.

,,Další Uchiha? Kolik těch Uchihů ještě bude?" teď se Sasuke konečně dostává k řeči:

,,Hodně" pyskuje. Gaara na něj posílá svůj písek, ale já ho jediným mávnutím dám pryč.

,,Takže ty jsi taky element země?" ptá se mě, ale Neji ho upozorní:

,,Gaara-sama, prosím, nechejte moji budoucí manželku napokoji." já valím oči, Sasuke má hubu až u bot a Gaarovi skoro vypadly obě oči. Už je vidím, jak se kutálejí po střeše.

,,Neji" syknu na Nejiho, ale on mě odbyje:,,Později, teď na to není čas." odpoví a potom nás kazekage vede do zasedací síně.

,,Jste tu, protože máme problém s Akatsuki. Podstatu mise jsme vám měli sdělit my, to snad už víte. Cíl Akatsuki jsi právě ty, Ayumu, jestli ti tak můžu říkat.... Proto jsme chtěli, aby ses dostala někam, kam se Akatsuki nedostane. A to k nám, protože je zde obodbí bouří - písečných bouří. Dostala jsi s sebou dva jouniny, kteří nejsou cílem Akatsuki, ani po nich nejdou, aby tě ochránili. Vaše Hokage mi ještě říkala, že máš v sobě zapečetěnou bohyni podobnou Aténě, která má moudrost a krásu. Jenomže, to, co je v tobě není jenom Aténa. Ta je v Řecku, ale tady je něco podobné jí. Ztotožňuje krásu, sílu a boj. My ji nazýváme Yamashitou Ayumu. Já vím, je to tvoje jméno. Ale nikdy jsi nevěděla jeho význam, protože bylo pro tebe ještě moc nebezpečné ji používat. Tsunade-sama přišla na to, že jsi prolomila pečeť a Akatsuki potřebuje bohyni, kterou máš v sobě. Jenže, tu nikdo jiný vyovlat nedokáže. Je to něco jako tvůj strážný anděl, ale i není. Je to část tvé síly." tímhle Gaara dokončil svůj proslov a já jsem tam seděla jenom jako solný sloup a pomalu se mi začínalo dělat špatně. Neji přiskočil a vzal mě do místní nemocnice, kde jsem si poležela hezké dva dny. Potom mě propustili a pomáhala jsem jim léčit nemocné.

Jednou, když se vyjasnilo a bouře skončila, tak mi Gaara oznámil:,,Období bouří už skončilo. Teď musíš jít do Kamenné. Tam pro tebe mají další informace." potom se se mnou kamarádsky rozloučil a řekl, že mu můžu říkat jenom Gaara. Sehnala jsem Nejiho a Sasukeho a na Nekamem jsme letěli až do Kamenné. Po cestě jsme museli několikrát tábořit, protože je to hodně daleko a vždy jeden z nás měl hlídku.

Jednou ráno jsem se probudila a všude byl klid. Vyšla jsem ze stanu a uviděla uhašený oheň. Zezadu mě někdo objal a nevěděla jsem, co se děje, protože mi k nosu dali kapesník s uspávací látkou.

Po ,,probuzení" jsem se octla v jeskyni, kde byla i celkem zima. Rozhlédla jsem se a uviděla.......

To be continue.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama