6. díl - to byste nečekali!

24. dubna 2009 v 18:14 | © damara team (Yami-chan)
...a už o sobě nevím.



Pomalu se posadím a chytnu se za hlavu, která mě strašně bolí. Všimnu si, že mám na sobě černý plášť, na kterém jsou červené mráčky a úlekem sebou trhnu. Z rohu místnosti slyším pronikavý smích. Podívám se tím směrem a uvidím Itachiho, jak má skloněnou hlavu a směje se. Ruce má skřížené na prsou a je opřený o zeď za ním.

Snažím se pohnout, ale to mě chytá Uchiha a znehybní mě. Do pokoje vtrhne zbytek Akatsuki, aby se podívali, jak na tom jsem. Když vidí, že na mě Itachi sedí a já se nemůžu hýbat a skoro ani popadnout dech, tak mi svazují ruce a vrazí se mnou do zdi. Jenom ucítím tvrdý náraz a po chvilce se zvednu. Ti na mě udiveně zírají, jako, že co je to se mnou. Vždyť jsem měla být v bezvědomí, ale to je omyl.

Nenápadně rozvazuju lano, kterým mě svázali. Jak vidí, že se mi pohly ruce a já začínám dělat kroky k nim, tak Pein zakřičí:

,,Itachi!" ten je vmžiku u mě a já jsem znovu nalepená na zdi. Tentokrát se ale nade mnou sklání jeden z Akatsuki.

,,I-Itachi, c-co to děláš?" vykoktám ze sebe, když se snažím dostat se od něj, kvůli nezaregistrovanému rudnutí. On se jen ušklíbne a políbí mě na krk. Zrychluje se mi dech a taky údery srdce jsou rychlejší. Ohmatávám zeď za sebou, ale nenarazím na nic, co by mi mohlo pomoct.

Až najednou ucítím menší výklenek. Podívám se tím směrem, ale když se můj zrak zastaví u Itachiho, tak vidím mangekyou sharingan. Nechutným genjutsu mě dostane do spánku a cítím, jak mi někdo dává do pusy něco na cucání. Chutná to příšerně a rychle se to rozpustí.

Probouzím se kolem poledne a všude je prázdno. Ohmatám postel, na které ležím. ,Místo vedle mě je ještě teplé! Kdo tu mohl být?'

Ale to už se otevírají dveře a vchází nějaká modrovláska. Ihned zavřu oči, jakože spím.

,,Hej! Nedělej, že spíš! Mám tu pro tebe jídlo a vodu." když to položí vedle mě, odchází a slyším ji, jak si mumlá popod nos:,,Že jsem se k tomuhle nechala přemluvit." a třískne za sebou dveřmi, až nadskočím.

,,Ta je ale nafrněná krá..vička."

,Co to tu mám? Hm... Fůj! Kafe! To nepiju... kdyby aspoň měli čaj' a na chvíli se zasním. Nakonec odtrhnu oči od dřevěné skříně, do které jsem se pořád dívala a začnu jíst rohlík s něčím, co chutná dobře, ale nevím, co to je.

Chvilku si čtu, až nakonec usoudím, že bych se mohla porozhlížet kolem. Vstanu, zapnu si plášť, otevřu dveře a uvidím schodiště. Sejdu po něm dolů a tam začínám s průzkumem. Vpravo vidím sedačku s televizí a ostatníma blbostma, vlevo je jídelna a kuchyně. Rovně je velký vchod.

Pomalu se pohybuju směrem k němu, ale zastaví mě někdo z Akatsuki.

,,Hej, Yami, kam to deš?" zeptá se arogantně Deidara, za kterým vychází z jídelny Yuki. Zavěsí se mu na ruku a odcházejí.

,Fuj! Že si to nechá líbit.' otřesu se. Jdu do obýváku, kde si lehám na pohovku. Po pár minutách se došourají nějací členové z Akatsuki a sedají si do křesel. Já zůstávám ležet, ale oni se začínají potichu chlamat.

,,Co je k smíchu?" zeptám se udiveně.

,,Ta pohovka patří Itachimu." dořekne Tobi, ale to už nade mnou stojí černovlasý Uchiha se zlostným pohledem. Já si ho nevšímám a dál ležím. On mě zvedne a donese ke mně do pokoje. Položí mě na postel a začneme se líbat.

Nakonec si lehneme vedle sebe a Itachi mě chytne za ruce. Přitulím se k němu a on si mě k sobě ještě víc přitáhne. Ležíme v objetí jen chvilku, ale připadá nám to jako věčnost.//Pro ty, co si to nedomysleli, tak to, co jí dali na cucání a hned se to rozpustilo byla pečeť, která zapečetila vzpomínky na Konohu a taky vnukla pocit, že patří do Akatsuki :)//

Vtom rozrazí Kisame dveře a táhne Itachiho pryč. Já si na sebe nahazuju plášť, beru z věšáku klobouk a utíkám za nima. Pomalu se zavírá jeskyně, ale na poslední chvíli proklouznu a stojím za Kisamem.

,,Kisame! Kam jdete?!" zeptám se, ten se otočí a poodejde kousek dál, aby si se mnou mohl ten druhý promluvit.

,,Yami-chan." řekne a dá mi pusu na čelo.

,,Tohle není mise pro tebe, ještě by se ti něco stalo. A navíc tě budeme potřebovat při zapečeťování bijuu." dořekne, snaží se zmizet, ale já ho zadržím. Vykulí oči, že jsem tak rychlá a prozměnu mu teď říkám něco já:,,Itachi, já jsem ANBU velitelka, tak mě neber na lehkou váhu!" odpovím na jeho výraz nabroušeně.

,,No dobře, ale nebudeš bojovat." já si povzdychnu, ale nakonec souhlasím. Posílám ještě klona pro katanu, léky a zbraně a vyrážíme.

,,Proč jdeme tak pomalu? To nemůžeme zrychlit?" ptám se po dobrých dvou hodinách.

,,Itachi, kdy ji budu moct zabít?" ptá se Kisame jeho nadšeným tónem.

,,Soráč Kisame, ale ji zabíjet nebudeme." podívá se na něj posměšným výrazem a Kis sklapne.

,,Ach jo, můžeme teda aspoň zrychlit?" dodávám, jestli na to nezapomněl, ale Itachi mi dává na pusu ukazováček a zatáhne mě do křoví. Nejspíš vím, co se děje, protože za chvíli je u nás i jeho společník.

Chvilku kutím pečetě a už mám na pozorování celé okolí v dosahu 5km dokola. Vtom uvidím skupinku ninjů s Kakashim.

,,Itachi." zašeptám, ať nás tak dobře neslyší.

,,Je tu Kakashi s nějakou skupinou ninjů. Co budeme dělat? Ty jsi dostal tuhle misi." řeknu a sklapnu.

,,Tak je prostě nalákáme a zaútočíme na ně." usměje se a hned připraví past. My čekáme rozmístěni okolo a Itachi s Kisamem na ně zaútočí. ,Proč jsou tři? Nebývají v týmu po čtyřech?' ptám se sama sebe, ale to na mě zezadu začne útočit TenTen.

,,Další z Akatsuki!" vykřikne ta holka s dvěma culíky a rozbalí svitky. Já si držím klobouk, aby mi nespadl a brzdím. Vidí, že mám na prstu Akatsuki prsten, a tak se rozzuří ještě víc.

Vyhýbám se, ale jedna mi přece zasáhne klobouk a srazí jej na zem. Všichni ihned přestanou bojovat, jak uvidí moje blonďaté vlasy a modré oči.

Co bude dál?

To já taky nevím....

Však to vymyslím :)...

Pls, koments!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama