5. díl - ztráta tě poskvrní, ale to se spraví, uvidíš!

21. dubna 2009 v 18:51 | © damara team (Yami-chan)

Kakashi už je těsně nademnou a sundává si jeho ,,masku" a

snaží se mě políbit. Já ucukávám, ale stejně neuhnu dost daleko a už cítím, jak se nadechuje a vydechuje. V tu chvíli ale se mnou něco trhne a vidím rozmazaně. Kakashiho oblíkčila ANBU jednotka a mně někdo drží. Podívám se mu do tváře a uvidím Kibu.

,,Proč vždy uděláš takovou blbost." pronese a přitiskne si mě k sobě. Naše pohledy se střetnou a usmějeme se.

Kakashi ANBU uniká a je přímo nad náma. Používám genjutsu na odlákání pozornosti a až když jsme v Konoze jej zruším. Tam mě Kiba doprovodí do nemocnice, kam se mi opravdu nechce.

Přes vchodové dveře mě musí doslova protlačit a vzpírající se donést na pokoj. Tam se konečně uklidňuju a lehám si na postel pod podmínkou, že mi donese nejmíň dvě knihy.

On zatím zmizí a sestřičky mi připínají různé přístroje. Raději zavřu oči, ať se necítím jako někdo, kdo je dočista odepsaný.

Jak jsem v polospánku, tak slyším vrznutí dveří a něčí kroky směřující směrem ke mně. Někdo mě hladí po tváři a omlouvá se mi.

,,Promiň, že jsem jí dal tvoje místo, ale myslel jsem si, že budeš raději v terénu a ne v kanclu a taky budeš mít víc času na tým. Opravdu je mi to moc líto." řekne smutným hlasem.

,,Naruto." zašeptám a on sebou trhne. Chytne mě za ruku a já mu tu jeho sevřu. Otočím se a usměju se na něj.

,,Já jsem ti dávno odpustila, ale hodně mě to vzalo...." smutním, ale to se v okně zjeví nějaká ANBU velitelka, která jde hned za Narutem.

Já dělám, jakože spím.

,,Miláčku, mám misi, tak prosím, postarej se o všechno, ano?" řekne a slyším, jak se muchlujou.

,Jak nechutný. Tu budu muset v nejbližší době vyrazit!' pomalu se začínám nahřívat. Ona zmizí a zabouchne za sebou okno. Otevřu oči a vidím, že je Naruto od rtěnky. To už opravdu nevydržím a vybuchuju vzteky. Dávám si pryč přístroje, které vůbec nepotřebuju a vyhazuju z okna židli. Ta proletí sklem a přistane někde dole na ulici.

,,Tak, abys věděl, už toho mám dost! Mám mít klid a vy se tady začnete cucat! Kašlu na nemocnici!" přemisťuju se domů, kde hledám kufr, do kterého nahážu všechny věci, které potřebuju. Nakonec se převlíkám do jouninského oblečení a jdu na tréninkové místo, kde mám sraz s týmem.

Všichni tam už jsou a házejí shurikeny do terčů. Když si mě všimnou, tak ihned přestanou a pozdraví mě.
Usměju se na ně a všichni se posadíme na zem.

,,Takže, co jste dělali za tu dobu, co jsem byla v nemocnici?" zeptám se a Chihiro mi podává list, na kterém je napsaný denní režim.

,,Skvěle." usměju se a vidím, jak se jejich oči rozzářily.

,,Takže. Dnes bychom si mohli udělat volný den, co říkáte?" zeptám se a všichni vyskočí a volají: ,,jupí! Jupí! Jupí!" s pobaveným úsměvem se na ně dívám, až mě zaskočí Kiba, který se opírá o strom.

,,Neříkala jsi, že tam zůstaneš?" zeptá se a jde směrem k nám.

,,Možná, že jsem to říkala, ale nemohla jsem to tam vydržet. Kdybys věděl, co se stalo." řeknu mu a pošlu celý tým domů.

Zůstáváme tam jen my dva.

,,Co ti udělal?" a znovu si sedáme. On mě bere kolem ramen a poslouchá, co mu chci říct.

,,Přišla tam Ami a oni se normálně muchlovali!" stěžuju si.

,,A co je na tom špatného?" zeptá se, jako kdyby to nepochopil.

,,Mohli jít někam jinam. Ani nevíš, jak mi teď je." řeknu a schoulím se k němu.

,,To bude dobré, uvidíš." usměje se a dá mi pusu na čelo.

,,Ale já doma nevydržím, vážně ne!" vzdoruju a pomalu se stavím na nohy.

,,Tak budeš u mě, ne?" zasměje se.

,,Nejspíš jo. Věci už mám sbalené, protože jsem byla tak naštvaná, že jsem to všechno naházela do kufru." vysvětlím mu, a tak jdeme k nám domů a Kiba mi bere můj kufr.

,,Co tam máš tak těžkého?" ptá se, ale prozměnu se teď směju já.

,,Přece zbraně, ne? Tohle je trochu jiný kufr, než ty, co znáš. On má speciální kapsu, do které se dává ninja výstroj a tu neobjevíš, ani kdybys ji hledal jak dlouho chceš." usměju se a raději kufr přemisťuju už do jeho pokoje.

My dva jdeme na procházku. Ani si nevšímám okolí, protože mám oči jen pro Kibu. Ten mě vede a nekráčí přede mnou, ale vedle mě. Držíme se za ruce a na nějakém kopci si sedáme vedle stromu. Zafouká vítr a růžové třešňové kvítky se snášejí dolů a já jich mám hodně ve vlasech. Moje modré oči chytají odstín do fialova, ale hned se to zase ztratí.

,,Je tu nádherně" pronáší Kiba, když si přisedá ke mně. Mám hlavu položenou na jeho rameni a díváme se dolů na Konohu, jak ji pomalu osvětluje zapadající slunce.

Za chvíli se na obloze objevuje první hvězda a krátce po ní i Měsíc. Je v úplňku. Pomalu scházíme cestou dolů a jdeme ke Kibovi domů. Tam je tma, a tak hned, jak odemkne dveře rozsvítí. Vyzouváme se a já podle mých smyslů dojdu do kuchyně, kde hned začínám rychle dělat něco na večeři, jelikož jsme oba hladoví.

Vytáhla jsem nějakou zeleninu, kterou jsem orestovala na pánvi spolu s masem. K tomu jsem přimíchala Japonské nudle a bylo.

Kiba byl zabraný do jezení, ale já jsem se v tom nějak moc šprtala. On si toho všiml a hned se zeptal:,,Copak se děje? Nemáš hlad?" já se zadívám do jídla a potom na Kibu.

,,Ne, já jen, že, co asi tak dělá Naruto?" vzdychnu a dám do pusy první sousto. Usměje se a pokračuje dál v jezení.

Po večeři umývá nádobí a já se a jeho pokoji převlékám do pyžama. Chvíli se dívám do stropu a potom vejde Kiba. Zhasne a lehne si vedle mě. Dáme si pusu na dobrou noc a usneme.

Uprostřed noci se probudím a on nikde. ,Něco mi tu nehraje.' říkám si, když se převlékám do bojového oblečení, když vtom uvidím hořet les.

,,Sakra!" zakřičím, nazuju boty a za běhu používám pečetě na regulované tsunami. Když je po ohni, tak tam stejně nikoho nevidím. Až teď si uvědomuju, co jsem udělala.

,,Aha, takže to je teda nakonec genjutsu. Kvůli blbosti jsem plýtvala chakrou. Tak jsem teda zvědavá, kdo z akatsuki bude morký." mrmlám si popod nos a sedám na pařez. Slyším jenom:

,,Au!" tak se rychle zvednu a oni zruší genjutsu.

,,Hele, ty nám tady zamokříš Itachiho a přisedneš Zetsua! To už není normální!" rozčiluje se Pein, ale já dostávám záchvat smíchu. Oni toho využívají a ránou do zátylku mě dostanou do bezvědomí. Na poslední chvíli vytvářím klona, který má říct Kibovi, co se stalo.

Naposled se ještě rozmazaně podívám na domeček a už o sobě nevím.

To be continue
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ami-chan(lovkující sbí) Ami-chan(lovkující sbí) | Web | 23. dubna 2009 v 17:37 | Reagovat

wow,fakt supeeeeeeeeeeerxD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama