4. díl - něco ztratíš, najdeš lepší

18. dubna 2009 v 14:10 | © damara team (Yami-chan)
Uvidí ho tam, jak se líbá s nějakou holkou.


,,Amami Etsuko?" zeptám se, když se ti dva od sebe odtrhnou. Ona jenom kývne hlavou a zmizí. Naruto kolem mě projde, jako bych byla vzduch. Volám za ním, ale on jde dál.


,Tohle musí být sen! Nemůže to být pravda! On se mnou nemluví!' zadržuju slzy, ale když vím, že je už neudržím, tak vyběhnu na kage skálu.

Slunce až pálí a já na něm nevydržím být tak dlouho. Udělám pár pečetí, ponořím ruce do trávy a ucítím chvění.

Spadne mi jedna slza, druhá a už začíná růst strom. Poslední slza dopadá na kořen a hned celá koruna ozelení.

Já se opřu o kmen a přemýšlím. Zmůže mě únava a usínám. Probudím se teprve, když slyším burácení hromu. Na obličej mi dopadne první kapka. Slyším kroky a jako v tranzu vyskočím na větev a pozoru ho. Někoho, kdo přišel pod strom a sundal si kapucu. Chvíli se díval mým směrem a za chvíli vyskočil na větev za mnou.

Přibližoval se a já dělala kroky dozadu, až mě zastavil kmen. V tu chvíli proťal oblohu blesk, který osvětlil jeho tvář. Věděla jsem, že jej znám. Všechen strach opadl, ale stále roztřesená jsem ze sebe dostala jedno slovo:,,K-Kiba?"

On se jen usmál a začal něco hledat v batohu. Vytáhl deku a zabalil mě do ní. Políbil mě.

Oblohu znovu osvětlil blesk. Za Kibou byla nějaká postava.

,,Máš ji, Kiba?" zeptal se pro mě až moc dobře známým hlasem. Všimla jsem si, že za ním je ještě někdo a na zádech má katanu.

,Jediný, kdo má z Konohy na zádech katanu a nepatří k ANBU je Ami-chan!' dojde mi. Nakloním se ke Kibovi a pošeptám mu do ucha:,,Kiba, pojďme raději pryč. Já tu nechci být."

Přikývne a už sedím za ním na Akamarovi. Uháníme ulicemi Konohy. Nikde ani živáčka. Všichni jsou zalezení v domech.

Zastavíme u Kibova domu a on mi gentlemansky otevře dveře. Usměju se, i když to přes ty promočené vlasy nejspíš moc vidět není. Ihned mi donesl suché oblečení a ručník.

Začala jsem si sušit hlavu. Zavedl mě do jeho pokoje, ať se v klidu převleču. On zašel vysušit Akamara. Rychle jsem toho využila a převlékla se do suchého. Když přišel už taky oblečený, tak vzal ručník a pořádně mi vysušil vlasy. Já jsem samozřejmě vzdorovala, ale on se nevzdal.

Nakonec jsem vypadala, jako kdybych před chvilkou vylezla ze sena. Počkala jsem na vhodnou chvilku a svalila jsem ho na postel s kunaiem u krku. On použil náhradu, takže podemnou byl kus dřeva. Skočil na mě zezadu a převalil mě na záda. Nůž mi dal taky ke krku a políbil mě. Já zavřela oči a vychutnávala si s ním každou chvilku.

Vtom všude zhasly světla a já málem kousla Kibu.

,,Promiň, já, já jsem se strašně lekla." soukám ze sebe omluvu a on se usměje. Oba si vezmeme zbraně a jsme ve střehu.

Najednou Kiba zakřičí:,,Za tebou!" a já se stihnu otočit akorát včas, abych mohla nepříteli vrazit přímo do obličeje.

Oba se na sebe podíváme a naznačíme si, že tady bojovat nemůžeme. Přemisťuju se domů, kde se zamknu v koupelně a rychle se převleču. Ve vaně se objeví ninja, ale já ho sejmu katanou.

,,Ups, to zas budu mít, co čistit. Ještěže je ve vaně." a zasměju se. Rychle odemknu dveře a běžím na domluvené místo. Tam už Kiba bojuje a na mě se vrhá polovina, co ho před tím obklopovala. Já se ani nemusím pohnout a všichni se zastaví. V jejich očích se odráží děs a hrůza.

Uvědomuju si, že ze mě vyděšení nejsou. Podívám se za sebe a tam uvidím bráchu, jak už pomalu nabírá jeden ocas.

,,Kso!" zakřičím a vytahuju svitek s pečetí. Rozevřu ho a rychle jdu k Narutovi. Tam pečeť ,,oživím" a lapím do ní hokageho. Ten už pomalu ztrácí Kyuubiho chakru a je znovu při vědomí.

,,Naruto!" řeknu, ale to mě propíchne katana zezadu.

,,Yuki! Ty se nevzdáš, že?" řeknu a vykašlu krev. Meč ze vytáhnu a uvědomuju si, že jsem ztratila už mnoho krve. Kiba poráží posledního z jeho chumlu, ale ten můj je ještě pořád plný.

,,Když to musí být." řeknu a použiju moje nejsilnější jutsu. Všichni začnou hořet a já padám vyčerpaná k zemi. Naruto ke mně rychle běží, ale dřív je u mě Kiba.

,,Kibo, miluju tě a nechtěla jsem, aby to takhle skončilo." řeknu, naposled ho políbím, rozloučím se s Narutem a zavřu oči. Pomalu se přibližuju ke světlu, ale něco mě stáhne. Postavím se, ale při prvním kroku znovu padám. Tak to vzdám a vrátím se do temnoty, kde uslyším hlasy.

Probudím se ale až na pokoji, kde jsem napojená na různé přístroje a mám dýchací masku. Tu sundám a podívám se, co potřebuju a co ne. Nakonec mi zůstane jenom kapačka, kterou nutně potřebuju.

Znovu zavřu oči a usnu. Probudím se na zvýšené hlasy, které jsou tlumené zavřenýma dveřma. Otevřu oči a matně vidím někoho u mojí postele, jak spí a v rukách drží moji dlaň.

,,Kiba." pohladím ho po vlasech a on sebou trhne. Zmáčkne mi moji ruku tak, že mě to začne bolet a vykřiknu:,,Au!" on ze sebe vysypává jednu omluvu za druhou, ale já ho zastavím.

,,Ty za to nemůžeš." a usměju se. Pohladí mě po tváři a do pokoje vtrhne uřícený Naruto. Přetočím hlavu a vidím, jak má kruhy pod očima a je celý bledý.

,,Prý přestaly fungovat nějaké přístroje." řekne ustaraně Kibovi. Ten se zasměje a já taky.

Teprve teď si brácha všímá, že už jsem vzhůru.

,,Yami, ty žiješ!" a mačká mě, že skoro nemůžu dýchat. Pustí mě, až když se začínám dusit.

,,Promiň mi to. Já jsem se opravdu choval jako blázen." a usměje se. Já se na něj podívám naštvaným pohledem, ale ten jeho nechápavý výraz mě donutí se zasmát.

,,Příště si určitě dáš pozor." odpovídám s pusou do ,,oblouku".

Do pokoje vtrhne udýchaná Shizune, že prý se něco stalo. Já se hrnu taky, ale zastaví mě kapačka a částečně i Kiba.

,,Musíš počkat, až dokape." upozorní mě a já vzdychnu.

,,Nemáš tady aspoň nějaké knihy? Já se tady strašně nudím." upřu na něj prosebný pohled.

,,Knihu tu mám, ale ta je oničem. Jestli chceš, tak na recepci ti něco seženu. Např. o tom, jak se máš léčit." neodpustí si rýpnutí.

,,Hééj! Hele, nedělej šprťouchlata! Nebo tu kapačku vytrhnu a zdrhnu!" vyhrožuju mu se smíchem.

On raději rychle zavře dveře a po chvíli už je zpátky i s knihou.

,,Nic jiného neměli, že prý si všechno půjčila Sakura." předal zprávu, kterou mu řekli, když mu ji pučovali.

,,Ach jo. Tak to bude muset stačit." a usměju se. On se na mě podívá uraženým pohledem, přejde k oknu a zadívá se na mraky.

,,A já co? Já nic?" přidává mi na ustaranosti. Chvilku přemýšlím, ale to už on sedí u postele a já se jej snažím políbit. On mi položí na pusu ukazováček a prohodí:

,,Teď já." a dá mi francouzáka. Chvíli se tam tak ocucáváme a já zjišťuju, že spadla poslední kapka do injekční stříkačky. Odlepuju izolepu a vyndávám injekci. Vezmu vatový tampon, který je na stolku a přiložím jej na místo, kde před chvílí ještě trůnila jehla.

Ještě si půl hodiny povídám s Kibou a potom se poukouším zvednout..

,Jde to!' postavím se na nohy a šouravým krokem se doťapu až ke dveřím. Kiba mi je v patách a vidí, že mi ještě není nejlíp, a tak mě ještě podepře. Došli jsme až ke kage budově, kde jsem spatřila moji kancelář úplně čistou od papírů.

,,To jsi udělal ty?" zeptala jsem, ale on jen pokroutil hlavou. Vedl mě dál, až jsem v mém křesle uviděla Ami.

,,Vítej, bývalá velitelko." já jsem spadla na zem a sebrala všechny síly na to, abych zdrhla. Po cestě jsem se stavila doma, kde jsem nabrala magnesium (prášek) a na přeměněné Matoimi vyrazila do skal si zalozit.

Před mojí nejoblíbenější zastavila a já si namočila ruce do prášku. Začala jsem lézt. Asi v polovině skály mi podjely nohy a já visela jenom na rukách. Hledala jsem místo, kam bych mohla opřít aspoň jednu nohu. Našla jsem ho. Přeručkovala jsem tam, ale zvětralá skála povolila a já padala.

Někdo mě avšak zachytil a skákal se mnou až na nejbližší louku. Na zádech jsem mu viděla Matoimi i s mojí výbavou. Položil mě do trávy a sundal batoh.

,,Proč jsi to udělala?" zeptal se a zadíval se stejně jako já na oblohu, která hrála bílou a modrou barvou.

,,Ono to není jednoduché, Kakashi. Víš, jak Ami obsadila moje místo? Já myslela, že bude pořád moje, když jsem byla jenom týden pryč. A jak to dopadlo? Vidíš sám."

Otočil hlavu ke mně a zadíval se jedním okem do těch mojich očí.

,,Ale to ještě pořád není odpověď na moji otázku." a začíná se ke mně nebezpečně přibližovat. Snažím se uhnout, ale tělo je vyčerpané. Neudělám ani jeden pohyb. Kakashi už je těsně nademnou a sundává si jeho ,,masku" a....

to be continue.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 diana diana | 18. dubna 2009 v 20:05 | Reagovat

ahoj prosicko nehlasne za PINK to som ja tak a prepac za reklamku ak mi napišeš ktori hlas to bol tak dostaneš diplomceQ
tak hlasni tu

http://s-mileyc.blog.cz/0904/2-kolo-sonb

za PINK

2 Cristiano7-SB Cristiano7-SB | Web | 20. dubna 2009 v 16:59 | Reagovat

Tak jestli se chceš spřátelit, napiš mi na blog. Do zejtřka si Tě přidám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama