3. díl - touha, radost, vítězství

14. dubna 2009 v 19:50 | © damara team (Yami-chan)
Jako blesk proletíme Konžskou branou a už jsme ve známém lese.

,,Kiba, jaká je teda ta mise?" zeptám se a uvidím ho, jak se usmívá.

,,No, vlastně, ono to žádná mise není." a dívá se před sebe.

,,N-nani?" řeknu a kulím oči. Kiba ani nemá čas odpovědět, protože mě svalí na zem, z doletu kunaiů. Ležíme na sobě a já se červenám. Kibu to taky začíná chytat.

,,Tak tady jsi, Uzumaki!" slyším známý hlas. Setřepávám ze sebe Kibu a stavím se před něj. Kolem Kiby umisťuju stínové klony, aby se mu nic nestalo.

,,Yami, ale já jsem taky v ANBU!" začne si stěžovat.

,,Já vím, ale...." přistoupím k němu a dám mu polibek..

,,Víš, já tě už nikdy nechci ztratit." podívám se mu do očí a postavím se zpátky. Kiba něco vytahuje z Akamara.

,Vždyť to je katana!' říkám si vduchu, ale to už na mě útočí Deidara a Sasori jde za Kibou.

,,EY! Sasori, já jsem tvůj soupeř! Deidaro, ty jdi za Kibou, když chceš až tak bojovat." dořeknu a stojím před loutkařem.

,,Takže si se nakonec rozhodla bojovat se mnou, jo?" a zablýsknou se mu oči. Já se postavím do bojové pozice a udělám pečeť hitsuji. Kolem mě se začíná shromažďovat chakra, která si začíná pohrávát s mými vlasy. V pravé ruce třímám katanu připravenou kdykoliv použít. Levou ruku mám zase na pečetě.

Když vidím, že se chystá na útok, tak naplním Natsuhi svojí vlastní krví, která hned zmizí. Rána se mi zaceluje a svou zbraň dávám naproti levé ruce. Vyčkávám, co se bude dít. Sasori si pohrává s ocasem, až jej nakonec vymrští. Dopadne vedle mě.

Člen Akatsuki se mě nejspíš leknul, ale snažil se na sobě nedat nic znát. Kiba si toho taky všiml a na chvíli znepozorněl, ale vyhnul se útoku. Já zaryla nohu víc do země a začala s mým útokem.

Moje pohyby byly neslyšné, ale přitom šly zachytit jen, když jsem se zastavila před Haruko (nebo jak se jmenuje ta loutka xD).

Sasorimu už byl vidět strach na očích, ale já je měla chladné jako obvykle. Při boji se mi nikdy nezměnily. Už jsem byla u něj, ale postavil se tam Deidara i s bezvládným Kibou. Já věděla, že Kiba by nikdy neprohrál, a tak jsem uvolnila to zpropadené genjutsu.

Obklopila nás celá Akatsuki. Přemístila jsem se ke Kibovi, vzala ho a spolu s Akamarem jsem nás přemístila hodně daleko. Vyvolala jsem v sobě kočičího pantera a Kiba naskočil na svého psa. Uháněli jsme tryskem do Konohy. U brány jsem podala hlášení a hned běžela za Narutem. Ten se už převlékal do bojového.

,,N-Naruto. Ty tam nemůžeš. Ne! Ty tam nesmíš jít. Prosím, nechoď tam!" ale bylo pozdě. Dal mi jen pusu na čelo a odešel. Zašla jsem do svého pokoje, sbalila všechny léky, které jsem kdy vyrobila a šla na bojiště. Leželi tam i mí žáci, kterým jsem dala několik dnů volna.

Znovu jsem se naklonovala a začala léčit padlé. Už tam byla i Sakura a Ino. Z dálky jsem viděla běžet Hinatu. Mířila si to přímo ke mně.

,,Y-yami-chan. Neviděla si Naruta?" zeptá se mě ještě udýchaná.

,,Promiň Hinato, ale naposledy, co jsem ho viděla, tak odešel a zatím ho nikde nevidím. Nejspíš bude bojovat." řeknu a zněkolikanásobím svoje klony.

Můj tým ošetřím a dám jim bojové pilulky, které jsem vyrobila sama. Už jsou schopni se postavit na nohy a pomáhají s ostatními, co jsou ranění. Já jdu za Narutem do boje. Pokud budu chtít umřít, tak jen vedle toho, koho mám ráda.

Proti mně běží nejspíš vylekaný genin. Zastavím ho a ptám se na situaci.

,,Ho-ho-hokage-sama je zraněný!"

,,Cože?!" pouštím ho a běžím do boje, jak nejrychleji dovedu. Bojuje s Peinem.

,Ni-san, ty baaka, proč sis vybral zrovna jeho! Ale já vím, kde má slabinu!' potom jdu najít Konan. Ta bojuje s nějakým týmem. Já je pošlu pryč.

,,Konan! Teď budeš bojovat se mnou!" zakřičím na ni a ona konečně sesedne z větve stromu.

,,Ale, ale, dlouho jsme se neviděly, že?" a už na mě letí nějaké to její skládankové něco.

Ani nemusím vytahovat katanu a všechny jsou pryč. Usměju se, ale on a má pořád chladný výraz. Vyrábí další a další. Jde jich na mě víc a víc, ale všechny je ničí jen to, že se dostanou do mojí blízkosti, kde mi stále proudí chakrový štít.

Když Konan už nemohla, tak jsem vzala svou katanu Natsuhi do obou ruk, dala si ji přesně přes prostředek obličeje a začala dělat pečetě. Konan se na mě jen dívala vyděšenýma očima.

,Musím to skončit teď anebo nikdy! Naruto, já tě musím zachránit!'

Vydechnu a stojím před Konan, která už leží na zádech. Pošeptám:

,,Au revoir, Konan." a Natsuhi zmizí. Prosekne ji vejpůl a vrací se mi zpět do ruk. Já se vracím pro Naruta, ale zastaví mě Itachi.

,,To tys zabila Konan?" ptá se, ale já ho odstrčím s ďábelským úsměvem. Běžím za Narutem, který už nemá skoro žádnou sílu. Postavím se před něj, skřížím dlaně a natáhnu ruce.

,,Ať tě stihne trest nebeský, Peine! Ať tě přiřadí tam, kam patříš!" a z nebe vyšlehne světlo, které nejdřív uhodí do mě a ze mě potom jde na Peina spolu s mojí chakrou.

Naruto těžce dýchá, ale já ho na poslední chvíli začínám léčit.

Akatsuki utrpěla porážku, ale naše vítězství bylo tkzv. Pyrhovo.

O několik dní později

Blonďatá kunoichi skáče po střechách ke kage budově. Na ruce má zlatý prstýnek, a to prstýnky nikdy nenosívala. S úsměvem pohlédne na tváře hogaků a vyběhne schody ke kanceláři, kde sídlí Naruto. Otevře dveře a znovu neposlouchá Shizune. Uvidí ho tam, jak se líbá s nějakou možná známou, možná neznámou dívkou.

Víc - příště :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama