3. díl - kdo by to byl řekl?

11. dubna 2009 v 9:11 | © damara team ◄(Yamashita Ayumu)
Za chívli se otřásla zeď a tam byl.....


,,Sasuke, Neji! Co VY tu děláte?"


,,Jdem pro tebe, ségra." odpovídá s nadšením Sasuke a za ním stojí ještě několik jouninů a chuuninů z Konohy.

,,Ne tak rychle, bráško. Nezapomínej, že je tu celá Akatsuki!" odpovídá nabroušeně Itachi a po tom zaujímá bojový postoj.

,,Itachi, nechovej se takhle...víš, že-" ale Deidara mě nenechá dokončit větu polibkem. Já se nenechávám a zmítám se. Zezadu mi někdo dá do zátylku a já na chvíli omdlívám. Něčí ruce mě chytnou za ramena a tahají k nejvzdálenější stěně.

,,Kisame, to tys mě praštil? Víš jak to bolí?" a hned se začínám léčit.

,,JO, promiň. Jinak to nešlo." a odrazí kunaie, které letí naším směrem.

,,A já tady mám jenom tak sedět a dívat se, jak celá akatsuki je zraněná? Ani nápad! Kuchiose no jutsu!"

,,Ty umíš svolávat orly, jo?"

,,Jo, tak Kisame, DĚLEJ! Máme málo času! Zavolej všechny ať si pohnou!" říkám dost nabroušeně a sama už nastupuju. Deidara ještě udělá díru nahoře ve zdi, kde hned začne téct voda. Já už raději sedím, abych měla nejvíc místa. Jenomže se mi to nějak vymkne z rukou a znovu upadám do bezvědomí. Probouzím se, až když mi a ostatním akatsuki vítr provívá vlasy a za náma letí Sai.

,,Nekame, víš co máš udělat?"

,,Hai, Ayumu-chan. Čekám jenom na tvoje rozkazy." řekne zdvořile velký orel, na kterém letíme a zmizí. Všichni z Akatsuki rychle použijí přemisťovací jutsu a mě chytne Sai.

,,Arigatou, Sai." poděkuju mu a hned se vracíme.

,,Není zač, Ayumu, je to mise nás ostatních. Ještě budeme Nekameho potřebovat."

,,Jo, není problém. Já ho klidně znovu zavolám, ale nějak se mi točí hlava. Radši si lehnu."

,,Tak jo, máš toho hodně za sebou, tak není divu." A po téhle větě už usínám. Mám pocit, jako kdybych byla už v bezpečí. Potom cítím něčí ruce, jak mě nesou a opírají o strom. Sakura a Ino se baví a přitom cítím jejich léčivé jutsu.

,,Sakura, Ino, kde je zbytek? A Neji? Co je se Sasukem?" zahrnuju je s přívalovou vlnou otázek.

,,Klid, ještě lež. My ti to s Ino vysvětlíme." uklidňuje mě Sakura. Ino začíná povídat:,,Někteří odletěli se Saiem, ale potřebujeme Nekameho, ať je může co nejrychleji přepravit do Konohy. Hlavně ty zraněné." Použiju přivolávací techniku a na mýtince, kde táboříme se objeví velký orel.

,,Díky Nekame, že mi tak hodně pomáháš." usměju se na něj a on se taky snaží usmát, ale pochopte se zobákem vám to moc nejde. Ostatní nakládají lidi a Sasuke jde s nima, ale po svých.

,,Setřičko! Ty jsi zdravá, já jsem se o tebe tak moc bál!" řekne smutným tónem, když mě uvidí. Dokonce u něj nejspíš vidím, jak se mu lesknou oči. ,On brečí! Ne, to není možné Sasuke nikdy nebrečel. Teda brečel jenom, když Itachi všechny zavraždil.'

,,Neboj, Sasuke, už to je dobré." odpovídám mu s úsměvem a trochu ho tím utěšuju. Odlétá s Nekamem do Konohy a já tam zůstávám s Ino, Sakurou a...

,,Já se o tebe taky bál, Ayumu." říká někdo zpoza stromu, o který jsem opřená. ,Neji!' jásám vduchu.

,,Neji, já, já se moc omlouvám." vyhrknu, ale jemu je to jedno. Pošle Ino se Sakurou pryč a obejme mě. Já mu to opětuju a políbím ho do vlasů.

,,Je čas jít, nemyslíš?" ptá se po chvilce objímání, líbání a povídání.

,,Jo, tak jdeme" snažím se postavit na nohy, ale podlomí se mi kolena a Neji se jenom směje.

,,Myslíš, že do Konohy to dáš po svých, jo? Poď, tě odnesu."

Po chvíli 'létání':

,,Neji, za jak dlouho budeme v Konoze? Já jenom, ať vím, jakou knihu si můžu začít číst."říkám a uvnitř sebe se směju, ale navenek nedám nic znát. Neji pomalu dostává výtlem.

,,Asi za půl hodiny. Ty si nosíš na mise knihy?" tak teď už se fakt neudržím a začnu se smát.

,,Ne, jenom svitky, ale na postrčení to stačí." bum! A Neji mi to oplatil tím, že mě nechal narazit hlavou do větve.

,,Áu, Neji, to bolí! Víš jakou tam budu mít bouli?" říkám nešťastně, ale teď se prozměnu směje Neji.

,,I s boulí budeš krásná, tak jako tak." usměje se na mě a otočí hlavu, aby na mě viděl. Já jsem růžová jak něco a jeho to chameleonství chytá taky.
Už vidím bránu do Konohy.

,,Neji, mohl bys mě prosím tě odnést před nemocnici? Musím si pořídit mastičku na tu bouli, ať mi co nejdřív zmizí."

,,Ok, jak si přeješ." a jedním skokem stojíme před nemocnicí.

,,Mám na tebe počkat nebo to dojdeš sama?"

,,Jak chceš, bude to jenom chvilka. Můžem potom zajít třeba k Ichiraku." usměju se na něj a vcházím do dveří Konožské nemocnice.

,,Dobrý den, mohla bych poprosit mast na šrámy a podlitiny?" poprosím slušně na recepci.

,,Ano, ještě tu nějaké máme. Můžete mi sdělit vaše jméno?" ,Ti jsou jako obvykle dotíraví. Vždy se ptají na jméno, ať ví, jestli jsem lékařský ninja nebo ne....'

,,Yamashita Ayumu" odpovídám a ona mi podává mastičku. Vyjdu ven a tam na mě čeká Neji.

,,Tak co, kam pudem?" říká nedočkavě.

,,Já bych asi zašla ke mně domů, není mi zrovna nejlíp a taky se navíc potřebuju uzdravit." ,Sasukeho zase pošlu na nákup' a vevnitř se začínám škodolibě smát.

,,Dobře, čtvrť Uchiha?" ptá se a já se naštvu.

,,JO" odpovídám ještě s nervama na uzdě. On mě chytne tak, jak se nosívají nevěsty přes práh a takhle mě nese až před náš dům. Otevřu a tam se Sasuke líbá se Sakurou. Padám, ale Neji mě stačí zachytit.

,,Sasuke, ty kanče, to tak rychle, jo? Podívej se, cos způsobil. Zase bude potřebovat probrat."
Jenže Sasuke i Sakura si toho nevšímají a pokračují dál. Stavím se na nohy a začínám křičet:,,Sasukééé! Jak si to jako představuješ! Aspoň zajdi k sobě do pokoje, nemusíš být hned za dveřma! A tys mu to mohla taky připomenout, Sakuro!" vyzuju se a naštvaně odkráčím směr můj pokoj. Tam si lehnu na postel a brečím. Za chvíli někdo zaklepe.

,,Smím?" ptá se nejistě.

,,Jo, jasně" a utírám si slzy. Ale jak vejde, tak to nevydržím a začnu brečet nanovo.

,,Klid, to bude dobré. Vždyť Sasuke je starší než ty. Má svoji hlavu. Vím, že ty to bereš, jako kdyby od tebe odešel někdo z rodičů, ale už to tak je." utišuje mě Neji.

,,Jo (vzlyk) já vím (vzlyk), ale bojím se, co bude dál (vzlyk). Ty mě už asi ani nebudeš chtít (vzlyk), když mě tu vidíš(vzlyk) brečet." svěřím se mu se svým trápením.

,,To je blbost." usmívá se Neji a já přestávám plakat. ,,Tohle bych nikdy neudělal. Opustit tu nejlepší holku na světě?! Poď sem" a začíná mě lechtat. Já se směju, ale přitom mi i tečou slzy.

,,Neji, dost, to stačííííí." a směju se dál.

,,Copak, vadí ti to?" a vytratí se mu úsměv.

,,Ne, nevadí, ale radši bych..." a dám mu jemný polibek.

,,Ahá, ty radši tohle, jo?" a povalí mě na postel a utiší můj smích. Já usnu, a když se probudím, tak je večer. Ležím pod peřinou a vedle mě leží Neji, ale nad peřinou.

,,Konečně ses probudila?" a dá mi pusu.

,,Co čekáš, že budu spát několik set let?" odpovídám a dělám to, co on.

,,Ne, jenom jsem čekal, že

to be continue.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama