3. díl - Akatsuki

30. dubna 2009 v 15:35 | © damara team (Yami-chan)
Potom zmizíme v okně.

Následuju Peina po větvích. Nad les se snáší soumrak a my dorážíme před jeskyni až když je tma.

,,Tak se předveď." řekne Pein a zadívá se na mě, jak si vytahuju dva kunaie, abych se mohla stát velitelkou Akatsuki.

Spojím je opačnými konci k sobě (že se dotýkají tím kolečkem, co je na konci), přechytnu je jen do pravé a levou rukou nad nimi přejedu směrem od pravé. Objeví se oštěp na konci s červeným a teď i černým peříčkem. Bouchnu s nimi do země a vchodový kámen se začíná zvedat. Vodopád se zastaví a my můžeme projít. Mezi tím ,,kopí" vracím do původního vzhledu - dvou kunaiů.

Stále jsem v těsném závěsu toho o rok staršího kluka, který jde stále rovně. Potom stoupáme schody a až na posledním odpočívadle mi ukáže troje dveře.

,,Tohle jsou tvoje pokoje." dořekne a vrátí se zpátky dolů. Já jdu do těch, co jsou rovně, ale když je otevřu, tak vidím pracovnu s papíry.

,Aha, takže tyhle ne.'

Otevřu další, kde je sedačka s televizí a hodně obrazů, listin a fotek různě pověšených na zdi nebo zarovnaných v krabicích.

,Takže to jsou teda ty poslední.' začnu se smát a všichni se na mě zdola podívají. Hned ztichnu a rychle vejdu do pokoje, aby mě neviděli, jak se červenám. ,To byl trapas.' myslím si, když najdu svůj kufr a batoh na zemi vedle postele.

Hned se pouštím do vybalování. Otevřu skříň a tam visí Akatsuki plášť s kloboukem. Plášť hodím na postel a klobou dám na věšák. Vedle uvidím ještě jednu skříň. Ze zvědavosti ji otevřu a uvidím tam něčí oblečení a hodně Akatsuki plášťů.

,Sakra, kdo tu ještě tak může být? No jo, vždyť tohle je manželská postel a ne normální.' sednu si zmatená na postel, která je ustlaná. Raději to ostatní rychle uklidím a přisunu si židli, která je v rohu ještě se stolem a její kamarádkou. (metafora pro ty, co nepochopili - teda, myslím, že to je metafora xD)

Vtom zavrzají dveře a ve škvíře se objeví hlava nějaké bloncky.

,,Můžu dál?" zeptá se, ale já kývnu hlavou, že ne a zavedu ji do mojí pracovny. Uvelebím se v pohodlné židli a vyzvu ji, ať si sedne.

,,Díky." odpoví.

,,Takže, co jsi chtěla?" zeptám se a vidím ji, jak začíná nabírat červenou barvu a pomalu jí syčí z uší pára.

,,Já nejsem holka!" já si to chvilku přehrávám v hlavě a docházím k závěru, kdo by mohla být.

,,Takže jsi hermafrodit?" pronesu znuděně a opřu si hlavu o ruku. Už už by na mě vyletěla, ale ve dveřích se objeví někdo, kdo má červené vlasy. ,No, super, další hermafrodit.' řeknu si a posadím se rovně.

,,Potřebuješ něco.....?" nevím jak se jmenuje.

,,Jmenuju se Sasori a tohle je Deidara. Kde kdo si ho plete s holkou, protože má dlouhé blonďaté vlasy." odpoví a já si povzdychnu.

,,Sasori no dana, máte pravdu... Kdybyste věděl, co o mně řekla!" urazí se. Já vytahuju ze šuplíku nějakou blbost a začínám si s ní házet.

,,Jo, řekla jsem o ní..." vidím, jak zase začíná chytat červenou barvu ,,něm, že je hermafrodit. A co? Tak když ani neřekne, jak se jmenuje...." pronesu úplně znuděně a ti dva vypadnou.

,Tady ještě bude práce.' řeknu si a jdu do kuchyně uvařit večeři pro celou Akatsuki. V pracovně jsem si přečetla mamčin denní řád, podle kterého bych se měla chovat.

U večeře lítají kousky jídla přes stůl a já v pohodě jím. Všichni se na mě podívají, že, jestli mi to je jedno a já ,,žeru" dál. Když všichni dojí, tak sbírám talíře ze stolu a zavolám na Deidaru a Sasoriho:,,Deidaro, Sasori! Máte službu na umývání nádobí, doufám, že to víte!" a odnesu je do kuchyně (ty talíře, ne Deidaru nebo Sasoriho!). Jenomže oni nejdou.

Tak jdu do společenské místnosti, kde Deidara hraje na automatech a Sasori spravuje loutku.

,,Hej! Snad jsem něco řekla!" a tahám je za límce ke dřezu. Stojím nad nima, dokud všechno neumyjou a potom jdu vyhrabat pyžamo a zabrousím do mojí soukromé koupelny. Osprchuju se, vyčistím si zuby a jdu spát. Přikryju se, zhasnu a zachvíli někdo přileze do pokoje.

Ani se na mě nepodívá a lehne si vedle mě. Zavře oči a já najednou rozsvítím. On otevře oči a já na něj spustím:,,Co si jako myslíš?! Tady spím já, ne ty!" ale on se otočí zády a zamrmlá:,,Možná, že tady spíš, ale já tady spím taky."

Vykulím obě oči a pořád se na něj dívám. On nejspíš cítí můj pohled, a tak se otáčí a ihned mě chytá za ramena a tlačí do postele. Těkám pohledem z něj na moje ruce, které mi drží.

Nebezpečně se začíná přibližovat. Oba sklápíme víčka a políbí mě. Když cítí, že jsem změkla, tak pouští moje ruce a já se konečně můžu hýbat. Obtočím je kolem jeho krku a ty jeho ruce mě zase podepřou v zádech. Cítím, jak se ve mně probouzí síla, kterou něco ovládá, ale já to nejsem.

Nakonec se od sebe oddělíme, otočíme se k sobě zády a on usne. Já pořád nemůžu spát, musím přemýšlet, co to je za sílu. Přetočím se a vidím, že i on nepsí a dívá se na mě. Pod peřinou mi chytne ruku a dá ji k sobě na srdce.

,,Bije jen pro tebe." pošeptá a dá mi pusu. Stále se na něj nedůvěřivě dívám a on začíná vysvětlovat:,,Tvoje matka chtěla, abychom se dali dohromady. Navíc, miloval jsem tě od té doby, co jsem vstoupil do Akatsuki. Když jsem tě poprvé uviděl, jak běžíš mamce od náruče a jsi šťastná." usměje se na mě a já mu prohrábnu vlasy. Obejmeme se a usneme.

to be continue - já vím, krátké, ale zase ten minulý byl dlouhý xD
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 NajaNaja NajaNaja | E-mail | Web | 30. dubna 2009 v 16:47 | Reagovat

Máš u mě diplom  za SB :-)

2 NajaNaja SB ☺♥☻ NajaNaja SB ☺♥☻ | E-mail | Web | 30. dubna 2009 v 18:31 | Reagovat

Chi z Chobits

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama