3. díl

11. dubna 2009 v 9:29 | © damara team ◄(Yamashita Ayumu)
V té chvíli mi zazvonil telefon, já ho zvedla a tam byla

,,Haló?" ozývám se, jako obvykle na každý hovor.

,,Zdar Alexo, nezašla bys do čajky?" ,Proč zase chce jít do čajovny, vždyť jsme tam pomalu nasáčkované každý víkend.'

,,Nó, víš, já nemám čas, jsem si říkala, že se budu učit, ať toho zítra nemám moc..." zalžu, ale ona furt vymáhá:

,,Ale ono to je důležité!!" já jenom protočím oči, vydechnu a začnu opakovat:

,,Sorry, fakt, ale já VÁŽNĚ nemám čas!" ona jenom posmutní a vysype ze sebe:

,,Promiň, ale Domča by se mnou šla!" já si myslím, že tohle neskončí, tak dodám:

,,Tak proč jí nezavoláš?" ona se nasere a vypne to. Já se musím smát. ,Ta je tak blbá.'

Lehnu si na postel a přemýšlím, jestli jsem na něco nezapomněla. Vtom mě přeruší mamčin hlas zdola:

,,Alexandra! Pohni, potrebujem, aby si pohrabala záhradu!" já se jenom nadechnu, vydechnu, abych náhodou nevyletěla vztekem a dojdu na zahradu, kde hrabu spolu s naším pejskem, který kolem mě pobíhá. Po půl hodině mě to přestane bavit a jdu si lehnout na houpačku.

Už skoro usíná, ale probere mě něčí odkašlání. Neochotně otevřu oči, posadím se a s hrůzou zjišťuju, že mi stojí vlasy na hlavě. Tak je ledabyle připlácnu a podívám se na toho, co mě vzbudil. Má na sobě oblek elitní jednotky a praví:

,,Ichi-san. Máte se ihned dostavit zde." podává mi papír a mizí. Já si to čtu a mamka na mě volá, že jestli mám chuť na oběd. Já jí zakřičím: ne. A rozbaluju svitek. Na něm stojí:

Vlk šel do lesa a tam potkal srnu. Ta se mu zalíbila, a tak spolu začali chodívat na procházky. Jednou se srna vlka zeptala, co dnes podniknou. Tak já bych šel na louku vedle tohoto lesa.
Doufám, že tam dojdou.
Tato zpráva bude po znovusvinutí zničena.

Svinu list papíru, hodím za sebe a slyším jenom: ,,buch" a vyjde odtamtud obláček kouře.

,Super, takže se to asi zničilo.'

Nazuju si boty a přeskakuju plot. Mířím na louku, kde jsem se měla setkat s někým z ŘEJ. Oni totiž vždycky píšou takové na hlavu padlé zprávy. Už jsem nahoře, když vidím několik (řekněme ninjů, ok, takže) ninjů, kteří hned zmizí v kouři a přemístí se na stromy. Všechno bedlivě pozorují.

,,Volal jste mě, sensei?" zeptám se, ale jelikož na sobě nemám kimono, tak si nemůžu kleknout. (by to vypadalo divně)

,,Ano. Mám pro tebe misi. Půjdu tam s tebou, protože to je mise, kterou vypsal další sensei. Je určená jenom mně a tobě. Máme se dostavit k němu. Je to až v Japonsku, takže budeme muset cestovat rychle. Poletíme letadlem." já jenom vyvalím oči a zasměju se.

,,Ale jak to vysvětlíte mým rodičům? Přece jim nemůžu říct: mami, tati, jedu se senseiem do Japonska, protože tam máme misi." a nahodím znuděný výraz.

,,Už jsem se o to postaral. Letadlo letí zítra. Přijedu tě vyzvednout. Spolu s námi ještě letí tamti dva, které si tu musela před tím vidět. Buď připravená v sedm ráno." já sklopím oči, řeknu hai a jdu balit.

,Sakra, to jsem doma dlouho nepobyla a běžím domů.' Tam mě překvapí mamka hned u dveří, že jsem vyhrála nějakou karate soutěž a letím hned zítra do Japonska.

,,Jo, jasně, já vím, sensei mi volal." zalezu k sobě do pokoje a balím.

Ráno se vzbudím v šest, letím na snídani, balím poslední věci i kimono s katanou, převlíkám se atd.... a už na mě troubí auto. Já rychle skočím dolů i s kufrem, obuju se a už sedím na zadním sedadle spolu se senseiem.

,,Dobré ráno. Doufám, že ti nevadilo, že jsem tě nechal sledovat celou noc." já znovu protočím očima a raději nic neříkám. On má mikinu s kapucí na hlavě a přes pusu šátek. Když je přestávka na oběd, tak já zůstávám sedět a on taky. Ti dva ninjové odejdou a on si sundá šátek.

,,Jé, já se tak těšil, až mě uvidíš." prohlásí a já jsem celá napjatá, co se stane.

To be continue....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama