2. díl - začínají problémy

11. dubna 2009 v 9:08 | © damara team ◄(Yamashita Ayumu)
Ráno u brány do Konohy: ,,Ááá(zívání) dobré ráno, Neji" říkám ještě ospalým tónem.....

,,Dobré ráno, připravena vyrazit na misi?" a po tomhle mi

vtiskl na tvář jemný polibek.
,,Můžeme vyrazit?" zeptal se po chvíli.

,,Už se těším." Vyklouzlo mi, i když jsem to nechtěla říkat.

,,Tak, bando, už můžem" objevil se Kakashi.

,,Kakashi? Vždyť jsem dostala misi s Nejim!" vyjela jsem po něm nabroušeně.

,,No jo, ale Tsunade-sama chtěla, abych na vás dohlídl."

Oba jsme dostali výtlem.

,,N-N-nani?" vykoktal ze sebe Neji.

,,Žádné cože, ale vyrážíme, budeme mít problém, jestli to nestihnete včas, protože pro vás má další misi." vysvětloval.

,,Aha, tak teda jdeme. Uvidíme se za 20 km u smrku na mýtině." Řekla jsem a zmizela.

,,Takže zbýváme jenom my dva, Neji" usmál se Kakashi.

,,Já bych místo kecání radši vyrazil, Kakashi".....

,,Tak jo." a vyrazili.

Ayumu už na ně čekala opřená o smrk a spala.

,TA je tak sladká, když spí' říkal si Neji.

,,Vy jste už tady? Jsem nečekala, že tu budete tak rychle..."

,,No jo, když ty si tady spíš, tak my tu čekáme už hezkých 5 minut" upozornil Kakashi.

,,Tak jo, kuchiose no jutsu!" a z kouře vystoupil velký orel.

,,Bude vám to stačit?" ptám se znuděně a oni na něj hledí jak na UFO

,,Ayumu-chan, proč se tamti dva ňoumové na mě tak dívají?"

,,To nic, Nekame, je to zachvilku přejde."

,,M-my p-poletíme??" probral se jako první Neji.

,,Si piš, že jo! Tak nasedat, nemáme tolik času a pořádně se chytněte!"

Za chvíli už letěli nad lesem a jemný vánek jim cuchal vlasy. Ayumu znovu usnula a ostatní dávali pozor, jestli dole něco neuvidí. Vtom spatřil Neji modrou stuhu, klikatící se mezi stromy, tak řekl Nekamemu, ať sesedne na nedalekou mýtinu. Vzal Ayumu, položil ji do mechu a Nekame se vytratil.

,,(zývá) Kolik je hodin?"

,,Přesně 6 večer, Ayumu" říká Kakashi u ohně.

,,To jsem tak dlouho spala?!" a hned letím na nohy.

,,Jo" ,Ale vypadala si nádherně, klidně si tak mohla ještě chvíli zůstat' pomyslel si Neji.

,,Dáš si něco? Máme ryby a zase ryby."

,,Né, díky Kakashi, já si něco najdu, ryby nesnáším." odpovídám s úsměvem a pomalu zacházím do lesa k potoku.

,,Co jí je, Kakashi?"

,,Nevím, ale není to až zas tak hrozné... Nejspíš se unavila při nějaké včerejší aktivitě."
Odpovídá znalecky.

,,Hm, ale přece tam je nějak dlouho, jdu se za ní podívat." ,Kde vězíš, Ayumu! Jsi tam nějak dlouho, ani nevíš, jaký mám o tebe strach!'

Chvíli šel podél potoka až narazil na vodopád. Pod vodopádem byla nějaká nahá dívka, do půl pasu ve vodě a cvičila taijutsu.

Neji chvíli zaraženě stál, ale nakonec si řekl, že se schová za strom a bude dívku pozorovat. Nevěděl, kdo to je, a tak jí vzal věci, aby se mu ukázala.

,,Hej! Kdo mi vzal věci!" Slyší Neji křičet Ayumu.

,A sakra, to jsem to vyved!' Neji vyjde z lesa a nese Ayuminy věci.

,,Tak tos byl ty?"

,,Promiň, Ayumu, já jsem ne-" Ayumu ho nenechá dokončit větu a Nejiho táhne voda směrem do potoka.

Ayumu mu dá pusu a ptá se: ,,Chtěl jsi něco říct?" říká s úsměvem.

Neji se podívá ještě jednou, kdo před ním stojí a vidí nahou Ayumu.

,,Už ne." vyklouzne mu odpověď.

Najednou je ale obklíčí nějací ninjové, stojící podél břehů strouhy. Někdo zvědá Ayuminy věci a při pohledu na ně křičí ,,Hele, co jsem našel Deidara-senpai!"

,,To ti je nanic, Tobi!"

,,Hele, Deidaro, počkej, tohle oblečení znám. Ségra?!" volá k nám dolů.

,,Neji, myslím, že jsme v průšvihu" říkám mu a pomalu se vzdaluju. Udělám mlhu, vezmu si šaty i s výbavou, vytáhnu Nejiho a vysuším ho díky větrnému ninjutsu.

,,Teď nemůžeš bojovat, Neji. Je to jenom mezi mnou a mým bratrem, určitě mě bude chtít vidět i zbytek Akatsuki. Vlez do stanu a nevzbuď Kakashiho. Jdi spát, já tam budu do rána."

,,Ale-"

,,Ššš, neboj, nic se mi nestane" naposledy ho obejmu a čekám, až vběhne do lesa.

,,Kai" zašeptám a mlha je tatam.

,,Mám tě, Ayumu." Chytají mě něčí ruce zezadu. ,,Doufám víš, že si Itachimu chyběla."

,,Sklapni, Kisame."

,,Ale, ty se mě dovolíš urážet? To ti Itachi pěkně spočítá!" říká s jeho hnusným smíchem.

Chvíli mě vede po vodě až za vodopád. ,Takže jsem vlastně byla blízko jejich skrýše. Já blbá, mohla jsem ublížit Nejimu!'

Kisame chvíli dělá pečetě a skála za vodopádem se zvedne. Z haly se ozývá známý hlas Peina: ,,Vítej zpátky, Ayumu." V té tmě je vidět několik párů svítících očí, které na mě upírají svůj zrak.

,,Tys tu ještě zůstala, Konan? Tě nechápu." jak to tu u nich může samotná vydržet?

,,To tě nemusí zajímat, sestřičko." Pomalu se ke mně přibližuje Itachi s aktivovaným sharinganem.

,,Tak ty takhle? Pusť mě, Kisame." Kisame nachvíli pohlédne na Itachiho a ten mu přikývne, ať mě pustí.

,,Dlouho jsme se neviděli, předpokládám, že to bylo před třemi lety, když jsi opustila skrýš a nechala Deidaru samotného." neodpustí si rýpnutí.

,,To není tvoje věc." syknu na něj a zaujímám bojový postoj. Itachi zkouší vyvolat genjutsu, ale nedaří se mu to.

,,Nějak ti selhal mangekyou, nemyslíš?" vracím mu to rýpnutí. On si toho nevšímá a začíná s katonem. Já proti němu povolám vodní stěnu, až se Kisamemu otevře tlama.

,,Dost, Itachi, ty toho taky nech, m-Ayumu." opraví se Deidara.

,,Dei!" začnou se mi třást kolena a bušit srdce.

,,Já vím, že jsi na mě nezapomněla. Já na tebe taky ne. Ještě pořád máme společný pokoj vymalovaný do modré a oranžové. Pamatuješ?" snaží se mi vrátit vzpomínky. Moje mysl říká ne, že nemůžu, ale srdce rozpohybuje moje tělo a už za ním běžím a objímáme se. Jediný Deidara zná moji slabinu, kterou nemůžu nijak zakrýt. On mě dokáže přemoct.

,,Ale, já jsem slíbila týmu, že se do rána vrátím!" šeptám mu do ucha.

,,Neboj, to se dá zařídit. Pošleme jim lísteček." a najednou se mi zatmí před očima a padám na zem. Dei mě jen tak tak stačí zachytit. Když jsem se vzbudila, už bylo ráno a vedle mě na posteli bylo prázdno. Rychle jsem se posadila a uviděla Deidaru opřeného o zeď, jak se na mě dívá.

,,Jsi nádherná, když spíš." řekne místo pozdravu.

,,Hm... nezapomněl jsi říct, dobré ráno? A co je na snídani, večeři jsem neměla a mám hlad jako vlk." Deidarovi začínají cukat koutky úst, až to nevydrží a usměje se.

,,Snídaně je dole."

Neochotně jsem vstala, hodila si na sebe akatsuki plášť a sešla dolů. Všichni se na mě po celou dobu dívali, jenom Deidara zaujmul místo vedle mě a tvářil se, jakoby nic. Za chívli se otřásla zeď a tam byl.....

pokračování příště



líbilo?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama