2. díl

13. dubna 2009 v 17:08 | © damara team (Yami-chan)
Vytvořila jsem několik stínových klonů a polovinu hromady jsem už měla pryč, když vtom do dveří vtrhl bez zaklepání Sai.

Ani jsem nevzhlédla od stolu a vyzvala ho, ať se posadí. Radši se posadil a já jenom dočetla list, podepsala ho a nechala klony pracovat.

,,To ani neumíš zaklepat?!" zakřičela jsem na něj a on se lekl, protože jsem ho nejspíš probudila ze snění.

,,Gomen Uzumaki-san." sedla jsem si a několikrát se na židli zatočila. Uklidněná jsem začala normální rozhovor.

,,Co potřebuješ, Saii?" zeptala jsem se, ale do dveří vešla nějaká dívka, kterou jsem neznala. Už už jsem znovu začínala červenat, ale zastavil mě Kiba, který byl v okně.

,,Další kdo neumí klepat." procedila jsem mezi zuby.

,,Prosím, počkej na chodbě. Díky." řekla jsem a ona za sebou zavřela dveře.

,,Takže, cos mi měl vyřídit, Sai?" zeptám se a zavolám Shizune.

,,Ta holka, co tu teď vešla k vám má jít prý do jednotky a máte se postarat o její trénink." Chvíli jsem přemýšlela a potom vytáhla štos papírů a prohledávala je. Konečně jsem našla jeden prázdný.

,,Dobře, jak se jmenuje?" zeptala jsem se, ať tady nejsem za hloupou.

,,Její jméno je Yuki Takashi." odpoví bezcitně

,,Ok, díky. Už můžeš jít. A zavolej mi ji sem, prosím. Shizune! Kde mám tu kávu!"

,,Už se nese, poslala jsem ji po Yuki." ozve se z telefonu.

,,Dobře. Díky. A promiň, že jsem po tobě křičela." omlouvám se, protože jsem na ni neprávem vyjela.

,,To je v pořádku, Yami-chan." někdo klepe na dveře. Přeruším rozhovor mezi mnou a Shizune a pozvu toho klepajícího člověka dál.

,,Uzumaki-san. Já jsem-" ale já ji nenechám dokončit větu

,,Jo, vím, jsi Yuki Takashi. Sai mi to už říkal." při vyslovení Saiova jména se začala červenat. Nabídla jsem jí křeslo hned naproti mojemu stolu.

,,Mám tě mít na trénink, abys složila zkoušky, víš o tom?"

,,Hai!" dořekne a sklopí oči.

,,Ok, ale připrav se na to, že nebudu moc měkká! Musím z tebe totiž dostat pryč strach." ona se na mě podívala a zčervenala.

,,Hai, sensei. Jestli vám tak můžu říkat." řekla třesoucím se hlasem.

,,Ne." ona se vylekala ještě víc.

,,Žádne sensei, to zní, jako bych byla někdo starý. A už mi vůbec netykej, když budeš pod mým velením. Říkej mi třeba Yami nebo Yami-chan." usmála jsem se a podala jí ruku. Ona ji bez váhání přijala.

,,Vítej v naší jednotce. A ještě něco, mám tu pro tebe papír, který musíš vyplnit. Je to jenom jeden papír. Podle toho tě dám s někým do týmu, ok?"

,,Hai, Yami-chan." odpoví, bere papír a mizí.

,Konečně mám klid. Posadím se a piju kafe, které mi sem donesla.' vtom se zezadu ozve Kiba a já všechno to, co mám v puse vyplivnu.

,,Jsi normální?" začnu na něj křičet, ale on mi dá pusu. Já zčervenám a on se zasměje a obejme mě.

,,Nemohla by sis dát už přestávku? Celý den něco vyřizuješ. Co takhle zajít na sochy? Nebo si zalézt?" nabídl a já jsem přijala raději ty sochy. Vyšli jsme nahoru a sedli do trávy. Akamaru si lehl vedle Kiby a Matoimi se uvelebila na něm. Byl to srandovní pohled.

Slunce už zapadalo a my se ubírali každý jinam. Já šla doleva a Kiba doprava. Druhý den jsem měla celé dopoledne volno, tak jsem si sbalila věci a šla na cvičiště. Tam jsem uviděla Yuki, jak se vášnivě líbá se Saiem.

Udělala jsem, že si jich nevšímám a začala si u kůlů rozkládat věci. Potom jsem se podívala na památník a vytáhla kunaie.

,A sakra! Já jsem doma zapomněla katanu! Kage bunshin no jutsu!' a už vedle mě stojí můj dvojník, který neotálí a běží pro moji oblíbenou zbraň.

,Než dorazí, tak se protáhnu.' řeknu si a vyšvihnu nohu podél kůlu. Potom do něj několikrát udeřím pěstí a klon je zpátky i s katanou.

,,Díky." řeknu, než zmizí.

Kousek ji povytáhnu a vidím, jak je krásná. Chvilku ji obdivuju, ale zaslechnu křik. Yuki-chan drží Deidara a Sasori je ve svojí loutce.

,,Nedáváte mi na vybranou, Deidaro, Sasori!" vykřiknu na ně a vytasím katanu. Ženu se proti Sasorimu. Ten použije jeho ocas, ale tomu se já vyhýbám. Když mu rozbiju jeho loutku, tak se ukryje za Deidaru. Něco tam kuchtí, až vyhrábne nějakou jeho další hračičku. Yuki zatím použila náhradu a stojí za mnou připravená k boji. Vtom se mi z batohu vyhrabe moje koťátko.

,To je nápad! Kočičí přeměna!' a zavolám si Matoimi k sobě. Chvilku jí něco šeptám a potom se měníme. Já na pumu a ona na tygra.

,,To jako nás mají zastrašit nějaké malilinkaté čičinky?" zachechtá se Deidara, ale my využijeme situace a zmizíme, protože na nás Yuki mířila katanou už hodně dlouho. Tam se přeměňujeme zpátky a posílám klona pro moje nářadí. Přemisťuju se a jdu rovnou za Narutem.

,,Yami-chan, Uzumaki-san teď nemá čas!" ale já ji nevnímám a jdu dál. Rozrazím dveře a vidím tam tým.

,,Co potřebuješ, Ne-chan?" zeptá se, když mě uvidí.

,,To moje počká, nejdřív to dořeš s nima." povídám a opřu se o zeď. Když všichni odejdou, tak si sednu naproti Narutovi a vykládám mu, co se stalo.

,,Akatsuki tu byla? Ach jo, ti si asi vážně nedají pokoj, ale když chtěli jenom tu Yuki, tak to je v pořádku." a zadívá se z okna.

,,Ty Yuki znáš?" zeptám se nevěřícně a on jenom kývne hlavou.

,,Yuki byla dřív v Akatsuki, ale pláchla a místo ní nasadili Konan s tím jejím origami. Yuki aspoň uměla pořádně bojovat." a usměje se při vzpomínce na to, jak si s ní pozápasil.

,,Jo a kde máš ty papíry?" nevynechám rýpnutí. On se zazubí a poví:

,,Už jsou udělané, zato ty tam máš hezkou hromadu." až teď mi to došlo, co dělá s papírama.

,,Ty! Ty mi je tam dáváš, že jo!" a naštvaně jdu do kanclu, kde jsem až do devíti večer, kdy už pomalu usínám nad posledním papírem. Podepíšu ho a udělám několik klonů, které ty papíry donesou do různých kanceláří. Mně zůstávají dva papíry. Dvě mise S pro ANBU jednotku.

Položím hlavu na stůl a vtom momentě jsem tvrdá. Cítím, že mě někdo zvedá a otevřu oči. Zamlženým pohledem vidím mého bráchu. Doma mě položí na postel, přikryje a dá mi pusu na čelo.

,,Hezké sny, ne-chan." zašeptá a při odchodu zhasne.

Ráno se probudím a v místnosti stojí Kiba.

,,Potřebuješ něco?" ptám se, když se posadím.

,,Jo, hokage-sama nám dal misi!" já si jdu zase lehnout, ale když si to zopakuju, tak vyletím na nohy.

,,Cože?! On nám dal misi?! To je blázen! Takhle si koleduje o to, že vyletí z Konohy dřív, než mi stačí odpovědět!" a když procházím kolem Kiby, tak mě chytne, skloní se a políbí mě. Znovu jsem klidná.

,,Obleč se, snídani jsem ti nachystal." usměje se a jde do kuchyně. Já se převlíkám a cítím vůni kakaa. To hned přidám na tempu a u stolu vidím i Naruta.

,,Takže jsem tu asi poslední, co vstal, že?" zeptám se a všichni se začneme smát.

,,No, vlastně ještě Matoimi spí." a mně zaskočí jídlo v krku.

,,Kibo, prosím, jdi ji vzbudit." a hodím na něj psí pohled. Zatím dojím a kontroluju, jestli mám všechno.

,No jé! Málem bych zapomněla katanu!' běžím do pokoje a uvidím ji na posteli.

,Já ji sem dala?' a připínám ji na záda.

Vyrážíme. Jako blesk proletíme Konožskou branou a jsme v známém lese.

to be continue...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dashia Dashia | Web | 14. dubna 2009 v 13:09 | Reagovat

jen bych chtela dodat jako SB pac ja nejsem Daisha ae Dashia XD mala chybka se zabludila zhe?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama