2. díl

11. dubna 2009 v 9:26 | © damara team ◄(Yamashita Ayumu)
Další den se scházíme celý tým a začíná naše mise.

,,Héj, jedničko, kam teda pudem?" ptá se sedmý člen elitní jednotky.

,,Uvidíš a nebuď zvědavý, čekáme ještě na devítku." odpovím s klidem.

,,Gomen(promiňte), že jdu pozdě." já jenom mezi zuby procedím: ,,ach jo" a začnu povídat:

,,V pořádku, co tě tak zdrželo, jestli to můžu vědět."

,,Musel jsem se ještě někde stavit." ,Ten je ale tupej....'

,,Aha, dobře, takže vím, kde bydlí jeden maturant. Za tu dobu, co si ty sedmičko tady vykřikoval a pobíhal jsem to stačila zjistit." oni na mě vykulí oči, ale raději jsou zticha.

,,Tak vyrazíme, nebo co?" ptám se a oni už se připravují. Běžíme co nejnenápadněji k tomu domu, kde bydlí a tam pročítám jména:

,,Fiuráškovi, Mazalovi, Dlabačovi á tady! Vánočkovi!" oba se začnou řehtat, ale já je zpražím zlostným pohledem.

,,Abyste věděli, tak našeho šéfa znám! Ale jméno vám říkat nebudu!" potom jsem zazvonila, řekla něco ve smyslu:,,Jsme Frantovi spolužáci, můžeme za ním?"

Ti dva za mnou chytli záchvat smíchu. Otevřela jsem dveře a Franta Vánočka Nultý už seděl na schodech. Jak ho uviděli, tak zmlkli.

,,Jedničko, co potřebuješ, že mě otravujete." ještěže mám kapuci a látku přes pusu. Jinak by mě viděli, že se červenám.

,,Chtěla bych se zeptat, jestli máte adresy nějakých vašich spolužáků." ten se zamyslí, hrábne do zadní kapsy a vytáhne seznam.

,,Arigatou. (děkuji)" vidím, jak se usmívá a zavolá si ještě devítku a sedmičku. Těm vynadá, proč se smáli jeho jménu a nikomu ho nesmí prozradit. Potom nám dal rozchod, že mise bude pokračovat až v pondělí.

,,Hai!(ano)" vykřikli jsme sborově. Za chvíli už každý utíkal svojí cestou, kromě devítky. Ten mě nenápadně sledoval. Já to věděla, a tak ho nechala za mnou chvilku běžet a potom jsem se mu ztratila z dohledu.

,Asi to vzdal' říkala jsem si vduchu. Ale kde se co šustlo, tam on musel být. Neměla jsem jinou možnost. Vytáhla jsem katanu, připlížila se za něj a rychlostí blesku mu čepel zastavila těsně před krkem.

,,Budeš mě pořád sledovat?" ptám se potichu a meč tam pořád nechávám.

,,Ano, protože si krásná." odpoví a já sebou cuknu. ,Cože to říkal? Je on normální? To nezná pravidla elitních jednotek? Je prostě blázen.'

,,Omlouvám se, ale dnes nemám čas. Musím se ještě učit, protože v pondělí píšeme dva testy. A já nechcu dostat blbou známku." on se na mě podívá, jako, jestli jsem v pořádku. Já jen kývnu hlavou, že jdu, ale on mě zabrzdí.

,,Tak mi slib, že se někde sejdeme." já jsem s nechutí odpověděla, abych ho setřásla.

,,Ok, co třeba ve středa před tréninkem?" ptám se, on udělá gesto na souhlas a zmizí. ,Já blbá! Proč jsem to kurňa udělala?! Hlavně musím být v klidu. Pokud na to přijde Franta Vánočka Nultý, tak jsem v háji a on taky. Vyhodí nás z elitní jednotky a to teprve bude průser. On možná až tak velký problém mít nebude, ale když vyhodí mě, tak budu mít potíže i doma! Já jsem tak ****'

dokončila jsem přemýšlení těsně před naším domem, kde jsem nepozorovaně vklouzla k sobě do pokoje, převlíkla se a ,,kimono" poskládala a nechala ležet na posteli i s katanou. V té chvíli mi zazvonil telefon, já ho zvedla a tam byla:

to be continue (já vím, je to krátké, ale tady se nedají dělat delší díly.. :( )
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama