10. díl - cože?

11. dubna 2009 v 9:25 | © damara team ◄(Yamashita Ayumu)
Naposled se rozevřely dveře



do nich vletěl Hinatin otec a nejdřív se stočil ke mně a Nejimu. Vyvalil oči, jako, co tu Neji dělá se mnou, z klanu Uchiha, ale raději nic neříkal. Podíval se na Hinatu, potom na mě a vyvalil ze sebe něco jako:,,Děkuji, že jsi zachránila moji dceru." a skoro se rozbrečel..

Já jsem musela zadržovat smích, nakonec jsem to nevydržela a musela jít za dveře, kde jsem se pořádně vysmála. Když mě uviděla Tsunade, která šla na ,,inspekci" tak se do mě začala navážet..... potom jsem teda šla ještě něco nakoupit a potom domů.

Doma byl konečně klid, a tak jsem začala ddělat přípravy na složité léky. Už jsem to měla hotové a na poslední chvíli schovala, když vtom přiletěl ode dveří Hidan, že prý mám jít s ním. Buď po dobrém nebo po zlém.

Samozřejmě jsem typ člověka co se tak lehce nevzdává, ale s Hidanem jsem se raději neodvážila bojovat (kvůli malému). Ten mě vzal, nasedli jsme na Deidarový výtvor a letěli. Pták začal klesat až před známou jeskyní. Přistál na vodě a hned se otevřela brána. Z ní vyšel Deidara, když jsem se na něj podívala, tak jen uhnul pohledem a uchechtnul se. Já nasadila hrdý pohled a nechala se vést.

Došli jsme až k Peinovi, kde mě donutili si kleknout a Hidan na moje záda položil nohu. ,Tak tohohle už mám dost. Je mi jedno jestli o něj přijdu nebo ne, stejně jsem ještě moc mladá a chci si užívat života. Teprve to jsou dva týdny, takže by to nemělo být tak hrozné.' po tomhle jsem se vysmekla Hidanovi a Peinovi se nepodívala na rinegan.

Po přemisťovacím jutsu jsem se ocitla na mýtině, kde jsem zahrabala v baťohu, vylovila jednu z pilulek, které jsem dělala ještě doma a spolkla ji. Chutnala sladce, ale vevnitř byla hořká. ,Sbohem, dítě. Chtěla jsem tě mít, ale nemůžu.... není pro tebe zatím místo.' po tomhle mi slzy začaly padat na kalhoty. Ještě uslzená jsem se zvedla, nasadila batoh a letěla.

Bylo mi jedno kam a co se mi stane, hlavně chci jít pryč ode všech. Při mém přemýšlení o životě jsem do někoho narazila, ale místo toho, abych ho svalila k zemi, tak on zabrzdil a přirazil mě ke stromu. Podívala jsem se na něj....,,Deidaro! Co ty tu děláš?" zeptala jsem se, když mi po hlavě stékal pramínek krve.

,,Věděl jsem, že to uděláš. Já tě totiž hodně dlouho sleduju...to s Hinatou, to jsem udělal já, já vyměnil ty pilulky a.." odmlčel se, a když viděl, že se nadechuju, tak mě políbil. Nemohla jsem se hýbat, protože mě pořád držel u stromu. Nakonec se ode mne odlepil a odnesl do skrýše.

Já po cestě pomalu neviděla, jak se mi ta krev dostala do očí. Posadil mě na břeh potoku a já si opláchla obličej. Konečně jsem zase začala vidět. Potom se zvedl kámen a Itachi mě uvěznil v genjutsu. Cítila jsem, jak mi někdo něco píchl do ruky a genjutsu skončilo. Já spadla vyčerpáním na kolena a pomalu se potápěla. Někdo mě vytáhl.

Vešel se mnou do skrýše a nesl do pokoje, položil na postel a sundal mokré věci. Potom mi oblíkl suché a čisté a vtom jsem usla. Probudila jsem se, až když byla tma. Nic jsem si nepamatovala, nevěděla jsem ani, kde to jsem. Po důkladném prozkoumání mi bylo jasné, že se nacházím v akatsuki skrýši. ,Sakra! Ale kde je Deidara?! Vždyť tu měl být! Je už večer!' nakonec jsem na sebe hodila akatsuki plášť a sešla dolů, do společenské místnosti.

Tobi tam hrál na automatu, Pein s Konan seděli na gauči a sledovali televizi, Sasori spravoval loutku, Hidan ležel propíchnutý a Kakkuzu počítal peníze.
Deidaru jsem viděla u stolu úplně v rohu, jak něco tvaruje z jílu. Rychle jsem vyšla nahoru, vzala svitek a šla si sednout za Deidarou. Ten mě obejmul a pološeptem pronesl:,,Jak se ti spalo?"

,,Dobře, nevíš, kde je Itachi a Kisame?" zeptala jsem se a on pokýval hlavou.

,,Ti dva dostali misi, Itachi tu chtěl zůstat, ale musel jít." já jsem naznačila jenom něco ve smyslu aha a po místnosti začal běhat tygr. Nelekla jsem se ho, ale nevěděla, čí je.

,,Dei, čí je ten tygr?" řekla jsem šeptem.

,,Ten je nové členky, se kterou chodí Hidan. Prý taky věří na toho jeho Jashina." a při posledním slově se otřásl jako osika.

,,A nevíš, jak se jmenuje?"

,,Hm... počkej, možná si vzpomenu...." chvíli přemýšlí a potom, jako by se mu nad hlavou rozsvítila žárovka.

,,Už vím! Jmenuje se Nakamura Asuka" a podívá se zasněně na protější stěnu.

,,A to to zvíře nemůže dát třeba jako na vodítko?!" naštvu se na něj, i když nemám právo na něj být zlá....

,,Říkala jsi něco?!" ozve se arogantní hlas, který mě hodně vytáčí.

,,Jo, proč tu necháváš pobíhat tvého tygra. Já mám totiž alergii na nevychované zvířata a taky na nevychované lidi." odpověděla jsem vklidu a ona se už začínala dopalovat. Zabránil tomu akorát Hidan, který ji domluvil, ať to nedělá. A on dobře věděl proč xD.

,,Jsem ještě pořád unavená, jdu si lehnout, ok?" políbila jsem Deidaru.

,,Já jdu taky, tak počkej." usměje se.

V pokoji si vyvlékám akatsuki plášť a jdu do koupelny. Tam se osprchuju a jak mám kolem sebe omotaný ručník a umývám si obličej, tak mě Dei zezadu chytne. Já vykřiknu a on se mi směje.

,,Ty blázne jeden! Víš jak jsem se lekla?!" a směju se s ním. Potom mu uvolním místo, převlíknu se a jdu si lehnout. Za chvíli přijde a lehne si taky. Políbí mě na dobrou noc a oba usneme.

Po probuzení si uvědomuju, že budu muset udělat přijímací řízení do akatsuki.

,A sakra... Co když se sem nedostanu?! Ale jo, já to dám. Když to dala ta nafrněná kráva, eh, jak se vlastně jmenuje? No, to je jedno. Prostě ona to dala nebo ne? Musím se zeptat Peina.'

Tak se převlíknu, hodím na sebe plášť a jdu dolů.

,,Peine, ta holka, co tu je nová, ona už má za sebou ,,přijímačky"?' ten začne přemýšlet. Zavolá k sobě Zetsua a ten mu něco gestikuluje, až nakonec to Pein pochopí.

,,Aha, díky Zetsu." ten se odbelhá a Pein pokračuje

,,Asuka je tu asi tři týdny a přijímačky nemá složené. Tak můžete bojovat mezi sebou." usměje se a odkráčí. Mně jenom padá čelist dolů, potichu ze sebe vykoktám ,,cože" a tryskem razím k sobě do pokoje. Tam si balím věci na trénink. Dole si vezmu jenom banán a chleba s máslem, do kterého se hned zakousnu. Při otázce od ostatních ze mě vypadne:

,,Jvu ven. Muším svišit." samozřejmě jsem to říkala s plnou pusou.

Volným krokem dorazím na mýtinu, kde jsem trénovala s Deidarou. Tam si k mojemu oblíbenému stromu složím věci a začnu s tréninkem. Nejdřív udělám pár roznožek, šňůr, vyšplhám na strom pomocí rukou a potom jdu dolů po nohách. Vyskočím nahoru, zachytnu nohy o větev a už dělám 50 zvedačku. Dolů ladně seskočím a až teď si všimnu někoho, kdo mě pozoruje ze křoví.

Připravím si kunaie a zakřičím:

,,Hej, ty v tom křoví, vylez!" a hodím tam několik shurikenů. Z porostu jde slyšet, jak je někdo odráží, ale jeden přece jenom neodrazil. Zaryl se mu do kůže a vykřikl. Nejspíš bych měla říct: vykřikla.

,,Co tu chceš, Asumi! Tohle je moje tréningové místo, najdi si svoje. Nebo jsi tak líná?" řeknu s odporem.

,,Ne." ale mezitím doráží zbytek akatsuki a Pein začíná souboj. ,Tak kvůli tomuhle mě špehovala. Ale skoro nic neviděla.' uchechtnu se, postavím do bojové pozice a ona začíná útočit. Úplně lehce se jí vyhýbám i bez sharinganu. Když se snaží popadnout dech, tak zvolám:

,,Teď jsem na řadě já!" aktivuju sharingan a při běhu k ní dělám pečetě rukou, jenom tak, jak to dokážu já. Moje pečetě nikdo nerozezná, protože je dělávám jen napolo. Přiložím k ústům dva prsty a fouknu oheň. Ona stihne uskočit, ale tam ji chytá moje genjutsu. Padá dolů, ale Hidan ji zachytne.

,,Dost, to stačí!" vykřikne Pein a mává rukama nad hlavou.

,,Ayumu i Asumi můžou být u nás. Asumi musí podstoupit trénink. Kdo si ji vezme na starost?" ptá se. Já jenom odvarcím oči a jdu směrem ke skrýši. Už si říkám, co udělám. ,Osprchuju se, převlíknu a padnu na postel.'

Před skrýší stepuje Zetsu, který mě hned pustí dovnitř. Já jdu směrem můj pokoj, ale na schodech potkám Deidaru, jak se směje a hned za ním běží Itachi i s polívkou na hlavě.

,,Co ste vy dva prováděli?" ptám se Deiho, ale on se furt chlame dál a běží dolů po schodech.

,,Itachi, co se stalo?" zkouším to znovu, ve snaze dočkat se odpovědi.

,,ON mi vylil na hlavu polívku. Kdyby svoji, ale moji!" já se taky začnu smát, ale za chvíli vytvořím klona, který Ityho zadrží a uklidní.

Prozměnu teď zase běžím já do pokoje, abych se co nejdřív osprchovala. V koupelně se vyvlíknu a už na mě dopadá voda. ,Jé, konečně sprchá' a zívnu. Jak jsem zabraná do sprchování, tak ani neuslyším vrznout dveře. Až když otevře dveře do sprchového koutu, tak se leknu a nadskočím. Ihned vytvořím mlhu, dosprchuju se a dám na sebe ručník. Teprve potom ji zruším.

,,Deidaro! Co si myslíš, ty perverzáku!" popichuju ho a zároveň se i směju. Ale když se otočí, tak to není Deidara, ale....

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama