1. díl - smutek a šok

13. dubna 2009 v 11:14 | © damara team (Yamashita Ayumu)
,,Sakra, sakra, sakra!" rozkřičela jsem se a hodila klacek, se kterým jsem třískala, do ohniště.

Byl večer a jeskyně byla prázdná. Seděla tam jen jedna šestnáctiletá holka, která někoho milovala, ale protože on ji nesnášel, tak utekla.

,Proč, proč se to muselo stát?' a po tváři mi začaly téct slzy. Najednou bylo slyšet hlasy.

Uhasila jsem ohniště vodou, co jsem měla připravenou ve flašce, utřela si slzy a vyplížila se z jeskyně.

,T-To n-není m-možné! O-on mě hledá! Ne, to se mi musí jenom zdát!' a kousla jsem se do rtu. On tam byl. Pročesával les spolu s ostatními a jeho psem. Byl tam i klan, ve kterém mě vycvičili. Naruto, můj bratr tam zatím nebyl.

Zašla jsem znovu do jeskyně a vytáhla svoje koťátko z batohu. Ještě spalo.

,,Probuď se, Matoimi." řekla jsem a pomalu začalo otevírat oči. Sbalila jsem věci, Matoimi dala na vrch batohu a už si razila cestu křovím, které chránilo jeskyni. Na konci jsem uviděla ptáčka, a tak to místo raději obešla.

,Promiň mi to, Kibo, miluju tě, ale nemůžu ti to říct.' vyskočila jsem na větev, ale tam proti mě stál Akamaru.

,,A-akamaru. P-prosím, mlč, nechci, aby mě našli." ale to už bylo pozdě. Za Akamarem se blížil Kiba. Já se otočila zády a odrazila se na skálu. Jen tak tak jsem se zachytila. Když jsem už pevně visela, tak jsem si stoupla na nohy a šla. Kiba mě sledoval, ale potom začal lézt za mnou. Chytil mi nohu a já se tak lekla, že jsem přestala vydávat chakru a padala.

Na poslední chvíli mě stačil chytnout. Pode mnou byl příkop a Kibovi už docházely síly.

,,Kiba! Pusť mě! Stejně si mě neměl moc rád.." a raději od něj odvrátím hlavu, aby neviděl, jak mi znovu tečou slzy. Ale místo pádu jsem cítila, jak mě někdo tahá nahoru. Nebyl to Kiba, ale Naruto.

,,N-naruto! C-co tady děláš?!" zeptala jsem se nahoře. On mě jen obejmul a ucítila jsem, jak na mě kape voda.

,,Ani nevíš, jak jsem se o tebe bál, ne-chan." a já ho taky objala.

,,Promiň mi to, Naruto, ale já jinak nemohla." pošeptala jsem mu do ucha a on pochopil o co jde.

,,On ti něco udělal?" zeptal se, ale to už Kibovi pomáhala TenTen. Objala ho a on jí to opětoval.

,,Vidíš, kvůli tomuhle jsem tam nechtěla být. I k Akatsuki bych se přidala, jen abych ho už nikdy neviděla." a začaly mi vlhnout oči. Naruto mě vzal a běžel se mnou až do deset kilometrů vzdálené Konohy. Po cestě jsem od něj stačila zaslechnout:

,,Donekonečna nemůžeš utíkat. I kdyby si něčemu utekla, tak tě to zase někdy dožene." Vzal mě do nemocnice, kde mi ošetřili malé rány a potom se mnou zašel na ramen.

Jak jsme tam seděli a pojídali a povídali si, šel kolem Kiba s TenTen a drželi se za ruce. V rychlosti jsem stihla Narutovi pošeptat:

,,Chraň mě, prosím." a zadržela jsem slzy.

Kiba vešel a sedl si vedle mě. Já zčervenala, ale nešlo to moc vidět.

,,Jsi vpořádku, Yami-chan?" zeptal se a díval se na mě. Já se podívala na Naruta prosebným pohledem, on dojedl, zaplatil a šli jsme domů.

,,Děkuju, Naruto." a objala jsem ho, jako pořádná sestra. Nejdřív byl zaskočený, ale nakonec mě taky objal.

,,Půjdeme domů, vyspíš se a zítra bude líp, jo?" a usmál se tím jeho dětským úsměvem, kterému nikdo neodolá.

Šla jsem si lehnout, ale dlouho nemohla usnout. Na okno nad mojí postelí někdo házel kamínky.

,Ještěže Naruto spí jako špalek a neprobudí ho to.' v noční košili jsem otevřela okno a tam byl

,,Sasuke?! Co zase chceš?" on se na mě podíval sharinganem, který hned deaktivoval.

,,Potřebuju pomoct, prosím." já jsem jenom obrátila oči vsloup a uhla mu, aby mohl vejít.

,,Mám vzbudit Naruta?" zeptala jsem se.

,,Ne, díky. A prosím, nějak vyřaď ze hry ty holky."

,,No jo." a otevřela jsem okno. Všechny, co tam byly upadly do genjutsu. Rozutíkaly se a potom jsem je už neviděla. Vyšla jsem na střechu a nechala se ovívat letním vánkem. Zadívala jsem se na Měsíc a hvězdy, když vtom mi někdo zezadu sáhl na rameno.

Cukla jsem sebou a uviděla Kibu. Zrudla jsem, jak nejvíc umím a otočila hlavu.

,,Můžu si přisednout?" zeptal se a já kývla na souhlas. Posadil se vedle mě a vzal mě kolem ramen. Já se odtáhla a on posmutněl.

,,Ty už mě nemáš ráda?" já se zadívala dolů a potom na Kibu.

,,Mám a ani nevíš jak moc, ale ty máš oči jen pro TenTen." a spadla první slza.

,,I když jsem chodil s TenTen, tak jsem tě měl pořád rád, Yami-chan." a objal mě. Já se zadívala na Měsíc a usla.

Ráno jsem se ocitla v posteli a probudila na zvonění budíku.

,A sakra! Přijdu pozdě do práce! To zase budou ostatní šílet.' pohladila jsem Matoimi a ta zapředla. Otočila jsem se a tam ležel Kiba.

Vyletěla jsem z postele a Matoimi se taky nejspíš lekla, protože zježila srst. Vzala jsem si oblečení a potichu zašla do koupelny, kde jsem svoje vlasy stáhla do culíku a oblékla si jouninskou uniformu.

V kuchyni jsem shodila batoh na židli a šla se podívat, jak je na tom Naruto. Ten tam nebyl a na jeho nočním stolku ležel lístek. Zvedla jsem jej a přečetla ho.

_Dostal jsem naléhavou zprávu. Jako šestý hokage jsem to musel jít vyřídit. Doufám, že se ti hezky spalo s Kibou._

Papírek mi vypadl a já si musela sednout na jeho postel. Kiba akorát vcházel do kuchyně a uviděl mě vystrašenou sedět na Narutově posteli.

,,Dobré ráno, Yami." a usmál se. Prohrábl si vlasy a šel ke mně. Zvedl lístek a přečetl si ho. Zasmál se a uklidnil mě:

,,No, ták. Vždyť to je sranda." a usmál se. Já se snažila vymáčknout úsměv. Potom jsem vstala a šla udělat snídani. Vypila jsem kakao a s chlebem v ruce pádila do kage budovy. Pozdravila jsem Shizune a odemkla kancelář. Tam seděl Naruto a hleděl na mě.

,,Nechceš mi něco vysvětlit, šestý hokage?!" zanadávala jsem mu a ruce si dala vbok. On se jen uchechtl a jak mě míjel, tak prohodil:

,,S Kibou ti to hodně sluší." provokativně se usmál a zabouchl za sebou dveře. Já jsem si sedla na svoji židli a celou místnost hned zaplnila ANBU jednotka.

,,Dobré ráno, jednotko. A ty slez laskavě z toho okna." řekla jsem, aniž bych se podívala za sebe.

,,Dobře, když jsme tu všichni-ano, Mizuiro?"

,,Kakashi-senpai chybí!" ,Ten chybí pořád a zase řekne nějakou výmluvu, jako vzpomínku na Obita.'

,,Už jsem tu."

,,Ok, tak už jsme tu všichni?" ptám se projistotu znova.

,,Hai!" řekne Kiba, který se objeví v rohu.

,,Dobře, Kakashi a tvůj tým si vezmete tuhle misi" a podávám papír, ať si ho můžou přečíst.

,,Mizuiro"

,,Hai, sensei!" ozve se odněkud z chumlu.

,,Ty si bereš misi A. Vezmi si koho chceš s sebou. A MUSÍŠ! Sám nikam nepůjdeš." a podávám mu papíry.

,,Ostatní si rozeberte mise a utvořte týmy. A nepoperte se o to!" a odcházím si udělat kafe a zajít za Narutem.

Akorát ho potkám v kuchyňce.

,,Os, Naruto. Kde máš Hinatu?" zeptám se a vyhrabávám svůj hrnek.

,,Hinata je na týdení misi. Kde máš ty Kibu?" oplácí mi to.

,,Co já vím... Nejspíš si vzal misi S na dva týdny." a usrkla jsem z právě udělaného kafe.

,,Aha. Tak já už musím, Shizune tu stepuje. Kdybys viděla, jakou hromadu papírů mám na stole." já se uchechtnu a na rozloučenou mu řeknu:

,,Kdybys viděl tu moji, tak bys radši nic neříkal." odešla jsem s hrnkem do pracovny, kde už nikdo nebyl a začala s papírováním. Vytvořila jsem několik stínových klonů a polovinu hromady jsem už měla pryč, když vtom do dveří vtrhl bez zaklepání....

to be continue..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ami-chan(tvé lovující sbé) ami-chan(tvé lovující sbé) | Web | 13. dubna 2009 v 11:57 | Reagovat

jů supa dílek,hele,když si narutova ségra,nechceš mi ho dohodit?xD

2 ja, samooshek ja, samooshek | 13. dubna 2009 v 13:13 | Reagovat

krasny :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama