1. díl - děje se hodně věcí najednou

25. dubna 2009 v 17:33 | © damara team (Yami-chan)

Několik kunaiů se zasekne do terčů. Nějaká červenovlasá dívka dýchá z posledních sil. Z dálky slyší známý křik. ,Naruto.' proběhne jí v hlavě a dotkne se kmenu, aby nespadla.

,,Hej! Miyako!" volá a mává na ni. Za chvíli je už u ní a začne mluvit.

,,Miyako! Kde jsi byla tak dlouho? Víš, jak jsem tě hledal?" zeptá se. Já se mu podívám do očí, usměje se a břichem jí projede bolest. Opře se rukama o kolena, ale to nepomáhá. Před očima se jí zatmívá a padá. Naruto si toho všimne a ihned ji dopravuje do nemocnice.

(myslím, že bych mohla začít vyprávět v ich formě, protože v tamté mi to moc nejde xD)

Otevřu jedno oko, dívám se do stropu. Druhé ho následuje a otáčím hlavu k oknu, kde jsou zatažené závěsy. Někdo opatrně otevírá dveře a vstupuje. Za postavou se šourá ještě někdo.
Přijdou až k mojí posteli, na které ležím a jedna si sedne ke mně. Hladí mě po obličeji a já dělám, že spím. Po chvilce, kdy se mi dívá do obličeje rychle otevřu oči a křiknu:,,Baf!" ty dvě nadskočí a já se začnu smát.

Nakazím všechny okolo sebe a tak setrváváme až do doby, kdy přichází Sakura.
,,Měj se, Miyako!" prohodí narozloučenou.

,,Ty taky, Hinato, TenTen!" a na pozdrav jim zamávám.

Sakura si důležitě odkašle. Já prokulím očima a začnu:

,,Jo, vím. Hodně jsem to přehnala s tréninkem a vypotřebovala hodně chakry. Taky jsem dlouho nic nepila, to bude taky tím." ona na mě hledí a mně cukají koutky.

,,Diagnozu jsem si už stanovila, takže mi ještě chybí jak to léčit. Stačí hodně pít, jíst, odpočívat." usměju se na ni a ona odchází se slovy:,,Můžeš jít."

Já ještě chvíli ležím a potom se převlékám do normálního tréninkového oblečení, roztahuju závěsy a pomalu vyjdu z pokoje. Procházím se Konohou, až narazím na Ino. Opovržlivě se na ni podívám a ona mi to oplácí.

Podívám se na kage kopec a na něm je třešeň, která pomalu opadává. Pod ní sedí dva lidé, ale těch si nevšímám. Jdu dál. Natrefím na Sasukeho, jak se na něj lepí holky a dostanu záchvat smíchu.

,,Sasuke, hele, co kdybych se připojila?!" říkám provokativně a on mi odpoví: ,,Není problém. Dokonce by mi to ani nevadilo." a usměje se tím jeho ,,svůdným" úsměvem.

Já se taky usměju a on se odlepuje od toho ,,vláčku" holek. Doběhne mě a cestou ke mně domů si povídáme. Na zápraží odemknu a otočím se, že mu řeknu: Tak kdyžtak zítra. Ale vyjde ze mě jenom: ,,Tak-" protože mě Sasuke políbí. Chvíli se nechávám a potom se odlepím. On má ještě pořád zavřené oči a vypadá srandovně.

,,Sasuke, ale, ty máš Sakuru, ne?" začnu pomalu vysvětlovat, proč jsem to udělala.

,,Ty si myslíš, že s ní pořád chodím?" a povrchně se uchechtne.

,,No, nejspíš" odpovídám nejistě a váhavě.

,,Ne, ta má Leeho. Před týdnem jí vyznal lásku a ona mi stropila žárlivou scénu za to, že se na mě ty holky pořád tak lepí. Doufám, že už nemusím pokračovat." zaujme jeho znuděný postoj a podívá se na mě.

,,Ok, tak kdyžtak zítra, ale trénovat nemůžu. Doufám, že ti to je jasné." usměju se a on mě obejme tak, že skoro narazím hlavou do dvěří.

,,Tak jo, budu tu zítra v devět." řekne a jde těmi nejzaššími ulicemi, aby jej někdo neviděl. Já otevírám dveře a letí na mě váza a potom židle. Obou se vyhnu.

,,Mitsuko Miyako! Kde se flákáš?!" začne na mě řvát taťka. Já zavřu dveře, nevšímám si ho a jdu nahoru po schodech do svého pokoje.

,,Héj! Proč se mnou nemluvíš?!" ptá se, ale to už sedím na posteli a prohlížím si fotky z mise se Sasukem.

Po chvíli se ozve klepání: ,,Nee-san, můžu dál?" zeptá se moje menší sestra.

,,Jasně, poď dál, Gina." řeknu a ona opatrně stiskne kliku a potichu otevře dveře.

,,Prohlížíš si fotky z mise?" začne nenápadně rozhovor.

,,Jo. Máš pravdu. Jsou z mise." usměju se na ni a ukážu, ať si sedne vedle mě.

,,Miyako, proč jsi na tátu taková? On teď brečí v kuchyni a už spotřeboval asi desátý balíček kapesníků." posmutní.

,,Víš, už mi i celkem začíná lézt na nervy. Ale kvůli tobě se mu omluvím." vstanu a položím fotky na postel. Mizím po schodech do kuchyně, kde se omlouvám hlavě rodiny Marron/Mitsuko. (Mitsuko se používá pro holky, Marron pro kluky, kapi? xD)

,,Dobře, beru. A taky promiň." řekne Marron Hideharu.

,,Tak to by bylo. Potřebuju hodně jíst, ať naberu znovu chakru. Máme něco na večeři?" zeptám se. On ukáže směrem ke kuchyňské lince a já si vezmu jabko.

Opřu se o pult a dívám se na taťku, jak si čte noviny. Sestra seběhne dolů, že jde trénovat.

,,Nee-chan, počkej, kam to jdeš?" ptám se jí, když už chce otevřít dveře. Přistoupí ke mně a pošeptá mi do ucha:,,Konohamaru mě pozval na ramen." a celá se rozzáří.

,,Ach jo, to jsi zkopírovala ode mně, ne?" a obě se začneme smát.

,,No jo, takhle tam jít můžeš, ale co na to řekne taťka?" zeptám se a ona jenom pokrčí rameny.

,,Víš, co? Tak já tam půjdu s tebou." usměju se a peláším do pokoje se převléknout.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama