Duben 2009

3. díl - Akatsuki

30. dubna 2009 v 15:35 | © damara team (Yami-chan)
Potom zmizíme v okně.

Itachi

29. dubna 2009 v 16:54 | © damara team (Yami-chan) |  obrázky z Naruta

8. díl

29. dubna 2009 v 15:49 | © damara team (Yami-chan)
,,V pohodě. Je nás tak akorát." řekne a pokračují ve vyprošťování ocasého démona.

2. díl - ramen

28. dubna 2009 v 18:22 | © damara team (Yami-chan)
Z pokoje vycházím upravená, až když někdo zazvoní.

7. díl

26. dubna 2009 v 13:24 | © damara team (Yami-chan)
Všichni ihned přestanou bojovat, jak uvidí moje blonďaté vlasy a modré oči.

1. díl - děje se hodně věcí najednou

25. dubna 2009 v 17:33 | © damara team (Yami-chan)

Hledám spolumajitele/ku

25. dubna 2009 v 11:00 | © damara team (Yami-chan)
Hledám spolumajitele nebo spolumajitelku.

Proč? Protože sem poslední dobou dávám jenom povídky a přidávat obrázky, recenze atd.. mě nebaví.. Ani sem nepřidávám videa ani nic podobného... Proč? zase Protože jsem četla mangu - Absolute boyfriend a opravdu jsem na nic jiného neměla čas xD... (těm, co mají slabé žaludky na happy endy, nedoporučuju číst.. :) )

No, konečně jsem se trochu vykecala, tak teď k tomu. Musíš mít znalosti o anime.. ne, opravdu mi nestačí, že se podíváš na net, co to je. Musíš se na to dívat... Je mi jedno jaké anime, prostě to, co tě baví... Napiš:

1) Přezdívku (nejlíp Japonskou - pod kterou budeš vydávat články)
2) Web (ten můžeš mít jakkýkoliv)
3) icq nebo mail (abych to s tebou mohla vklidu probrat :) )
4) Budeš přidávat články - jaké chceš, ale musí být o anime!!
5) Mám dojem, že to je všechno :)

PS: pokud se vás přihlásí víc, tak se budu rozhodovat ještě i s jednou kámoškou :)
Je možné, že vás vezmu víc... Tak zatím :)

6. díl - to byste nečekali!

24. dubna 2009 v 18:14 | © damara team (Yami-chan)
...a už o sobě nevím.


5. díl - ztráta tě poskvrní, ale to se spraví, uvidíš!

21. dubna 2009 v 18:51 | © damara team (Yami-chan)

Kakashi už je těsně nademnou a sundává si jeho ,,masku" a

Naruto,týmy

19. dubna 2009 v 9:43 | © damara team (Yami-chan) |  obrázky z Naruta
naruto.png naruto 調色 image by iamcheuk

4. díl - něco ztratíš, najdeš lepší

18. dubna 2009 v 14:10 | © damara team (Yami-chan)
Uvidí ho tam, jak se líbá s nějakou holkou.


Bankai Kuchiki Byakuyi

17. dubna 2009 v 18:19 | © damara team (Yuki-chan) |  obrázky z Bleach

3. díl - touha, radost, vítězství

14. dubna 2009 v 19:50 | © damara team (Yami-chan)
Jako blesk proletíme Konžskou branou a už jsme ve známém lese.

,,Kiba, jaká je teda ta mise?" zeptám se a uvidím ho, jak se usmívá.

,,No, vlastně, ono to žádná mise není." a dívá se před sebe.

,,N-nani?" řeknu a kulím oči. Kiba ani nemá čas odpovědět, protože mě svalí na zem, z doletu kunaiů. Ležíme na sobě a já se červenám. Kibu to taky začíná chytat.

,,Tak tady jsi, Uzumaki!" slyším známý hlas. Setřepávám ze sebe Kibu a stavím se před něj. Kolem Kiby umisťuju stínové klony, aby se mu nic nestalo.

,,Yami, ale já jsem taky v ANBU!" začne si stěžovat.

,,Já vím, ale...." přistoupím k němu a dám mu polibek..

,,Víš, já tě už nikdy nechci ztratit." podívám se mu do očí a postavím se zpátky. Kiba něco vytahuje z Akamara.

,Vždyť to je katana!' říkám si vduchu, ale to už na mě útočí Deidara a Sasori jde za Kibou.

,,EY! Sasori, já jsem tvůj soupeř! Deidaro, ty jdi za Kibou, když chceš až tak bojovat." dořeknu a stojím před loutkařem.

,,Takže si se nakonec rozhodla bojovat se mnou, jo?" a zablýsknou se mu oči. Já se postavím do bojové pozice a udělám pečeť hitsuji. Kolem mě se začíná shromažďovat chakra, která si začíná pohrávát s mými vlasy. V pravé ruce třímám katanu připravenou kdykoliv použít. Levou ruku mám zase na pečetě.

Když vidím, že se chystá na útok, tak naplním Natsuhi svojí vlastní krví, která hned zmizí. Rána se mi zaceluje a svou zbraň dávám naproti levé ruce. Vyčkávám, co se bude dít. Sasori si pohrává s ocasem, až jej nakonec vymrští. Dopadne vedle mě.

Člen Akatsuki se mě nejspíš leknul, ale snažil se na sobě nedat nic znát. Kiba si toho taky všiml a na chvíli znepozorněl, ale vyhnul se útoku. Já zaryla nohu víc do země a začala s mým útokem.

Moje pohyby byly neslyšné, ale přitom šly zachytit jen, když jsem se zastavila před Haruko (nebo jak se jmenuje ta loutka xD).

Sasorimu už byl vidět strach na očích, ale já je měla chladné jako obvykle. Při boji se mi nikdy nezměnily. Už jsem byla u něj, ale postavil se tam Deidara i s bezvládným Kibou. Já věděla, že Kiba by nikdy neprohrál, a tak jsem uvolnila to zpropadené genjutsu.

Obklopila nás celá Akatsuki. Přemístila jsem se ke Kibovi, vzala ho a spolu s Akamarem jsem nás přemístila hodně daleko. Vyvolala jsem v sobě kočičího pantera a Kiba naskočil na svého psa. Uháněli jsme tryskem do Konohy. U brány jsem podala hlášení a hned běžela za Narutem. Ten se už převlékal do bojového.

,,N-Naruto. Ty tam nemůžeš. Ne! Ty tam nesmíš jít. Prosím, nechoď tam!" ale bylo pozdě. Dal mi jen pusu na čelo a odešel. Zašla jsem do svého pokoje, sbalila všechny léky, které jsem kdy vyrobila a šla na bojiště. Leželi tam i mí žáci, kterým jsem dala několik dnů volna.

Znovu jsem se naklonovala a začala léčit padlé. Už tam byla i Sakura a Ino. Z dálky jsem viděla běžet Hinatu. Mířila si to přímo ke mně.

,,Y-yami-chan. Neviděla si Naruta?" zeptá se mě ještě udýchaná.

,,Promiň Hinato, ale naposledy, co jsem ho viděla, tak odešel a zatím ho nikde nevidím. Nejspíš bude bojovat." řeknu a zněkolikanásobím svoje klony.

Můj tým ošetřím a dám jim bojové pilulky, které jsem vyrobila sama. Už jsou schopni se postavit na nohy a pomáhají s ostatními, co jsou ranění. Já jdu za Narutem do boje. Pokud budu chtít umřít, tak jen vedle toho, koho mám ráda.

Proti mně běží nejspíš vylekaný genin. Zastavím ho a ptám se na situaci.

,,Ho-ho-hokage-sama je zraněný!"

,,Cože?!" pouštím ho a běžím do boje, jak nejrychleji dovedu. Bojuje s Peinem.

,Ni-san, ty baaka, proč sis vybral zrovna jeho! Ale já vím, kde má slabinu!' potom jdu najít Konan. Ta bojuje s nějakým týmem. Já je pošlu pryč.

,,Konan! Teď budeš bojovat se mnou!" zakřičím na ni a ona konečně sesedne z větve stromu.

,,Ale, ale, dlouho jsme se neviděly, že?" a už na mě letí nějaké to její skládankové něco.

Ani nemusím vytahovat katanu a všechny jsou pryč. Usměju se, ale on a má pořád chladný výraz. Vyrábí další a další. Jde jich na mě víc a víc, ale všechny je ničí jen to, že se dostanou do mojí blízkosti, kde mi stále proudí chakrový štít.

Když Konan už nemohla, tak jsem vzala svou katanu Natsuhi do obou ruk, dala si ji přesně přes prostředek obličeje a začala dělat pečetě. Konan se na mě jen dívala vyděšenýma očima.

,Musím to skončit teď anebo nikdy! Naruto, já tě musím zachránit!'

Vydechnu a stojím před Konan, která už leží na zádech. Pošeptám:

,,Au revoir, Konan." a Natsuhi zmizí. Prosekne ji vejpůl a vrací se mi zpět do ruk. Já se vracím pro Naruta, ale zastaví mě Itachi.

,,To tys zabila Konan?" ptá se, ale já ho odstrčím s ďábelským úsměvem. Běžím za Narutem, který už nemá skoro žádnou sílu. Postavím se před něj, skřížím dlaně a natáhnu ruce.

,,Ať tě stihne trest nebeský, Peine! Ať tě přiřadí tam, kam patříš!" a z nebe vyšlehne světlo, které nejdřív uhodí do mě a ze mě potom jde na Peina spolu s mojí chakrou.

Naruto těžce dýchá, ale já ho na poslední chvíli začínám léčit.

Akatsuki utrpěla porážku, ale naše vítězství bylo tkzv. Pyrhovo.

O několik dní později

Blonďatá kunoichi skáče po střechách ke kage budově. Na ruce má zlatý prstýnek, a to prstýnky nikdy nenosívala. S úsměvem pohlédne na tváře hogaků a vyběhne schody ke kanceláři, kde sídlí Naruto. Otevře dveře a znovu neposlouchá Shizune. Uvidí ho tam, jak se líbá s nějakou možná známou, možná neznámou dívkou.

Víc - příště :)

2. díl

13. dubna 2009 v 17:08 | © damara team (Yami-chan)
Vytvořila jsem několik stínových klonů a polovinu hromady jsem už měla pryč, když vtom do dveří vtrhl bez zaklepání Sai.

Ani jsem nevzhlédla od stolu a vyzvala ho, ať se posadí. Radši se posadil a já jenom dočetla list, podepsala ho a nechala klony pracovat.

,,To ani neumíš zaklepat?!" zakřičela jsem na něj a on se lekl, protože jsem ho nejspíš probudila ze snění.

,,Gomen Uzumaki-san." sedla jsem si a několikrát se na židli zatočila. Uklidněná jsem začala normální rozhovor.

,,Co potřebuješ, Saii?" zeptala jsem se, ale do dveří vešla nějaká dívka, kterou jsem neznala. Už už jsem znovu začínala červenat, ale zastavil mě Kiba, který byl v okně.

,,Další kdo neumí klepat." procedila jsem mezi zuby.

,,Prosím, počkej na chodbě. Díky." řekla jsem a ona za sebou zavřela dveře.

,,Takže, cos mi měl vyřídit, Sai?" zeptám se a zavolám Shizune.

,,Ta holka, co tu teď vešla k vám má jít prý do jednotky a máte se postarat o její trénink." Chvíli jsem přemýšlela a potom vytáhla štos papírů a prohledávala je. Konečně jsem našla jeden prázdný.

,,Dobře, jak se jmenuje?" zeptala jsem se, ať tady nejsem za hloupou.

,,Její jméno je Yuki Takashi." odpoví bezcitně

,,Ok, díky. Už můžeš jít. A zavolej mi ji sem, prosím. Shizune! Kde mám tu kávu!"

,,Už se nese, poslala jsem ji po Yuki." ozve se z telefonu.

,,Dobře. Díky. A promiň, že jsem po tobě křičela." omlouvám se, protože jsem na ni neprávem vyjela.

,,To je v pořádku, Yami-chan." někdo klepe na dveře. Přeruším rozhovor mezi mnou a Shizune a pozvu toho klepajícího člověka dál.

,,Uzumaki-san. Já jsem-" ale já ji nenechám dokončit větu

,,Jo, vím, jsi Yuki Takashi. Sai mi to už říkal." při vyslovení Saiova jména se začala červenat. Nabídla jsem jí křeslo hned naproti mojemu stolu.

,,Mám tě mít na trénink, abys složila zkoušky, víš o tom?"

,,Hai!" dořekne a sklopí oči.

,,Ok, ale připrav se na to, že nebudu moc měkká! Musím z tebe totiž dostat pryč strach." ona se na mě podívala a zčervenala.

,,Hai, sensei. Jestli vám tak můžu říkat." řekla třesoucím se hlasem.

,,Ne." ona se vylekala ještě víc.

,,Žádne sensei, to zní, jako bych byla někdo starý. A už mi vůbec netykej, když budeš pod mým velením. Říkej mi třeba Yami nebo Yami-chan." usmála jsem se a podala jí ruku. Ona ji bez váhání přijala.

,,Vítej v naší jednotce. A ještě něco, mám tu pro tebe papír, který musíš vyplnit. Je to jenom jeden papír. Podle toho tě dám s někým do týmu, ok?"

,,Hai, Yami-chan." odpoví, bere papír a mizí.

,Konečně mám klid. Posadím se a piju kafe, které mi sem donesla.' vtom se zezadu ozve Kiba a já všechno to, co mám v puse vyplivnu.

,,Jsi normální?" začnu na něj křičet, ale on mi dá pusu. Já zčervenám a on se zasměje a obejme mě.

,,Nemohla by sis dát už přestávku? Celý den něco vyřizuješ. Co takhle zajít na sochy? Nebo si zalézt?" nabídl a já jsem přijala raději ty sochy. Vyšli jsme nahoru a sedli do trávy. Akamaru si lehl vedle Kiby a Matoimi se uvelebila na něm. Byl to srandovní pohled.

Slunce už zapadalo a my se ubírali každý jinam. Já šla doleva a Kiba doprava. Druhý den jsem měla celé dopoledne volno, tak jsem si sbalila věci a šla na cvičiště. Tam jsem uviděla Yuki, jak se vášnivě líbá se Saiem.

Udělala jsem, že si jich nevšímám a začala si u kůlů rozkládat věci. Potom jsem se podívala na památník a vytáhla kunaie.

,A sakra! Já jsem doma zapomněla katanu! Kage bunshin no jutsu!' a už vedle mě stojí můj dvojník, který neotálí a běží pro moji oblíbenou zbraň.

,Než dorazí, tak se protáhnu.' řeknu si a vyšvihnu nohu podél kůlu. Potom do něj několikrát udeřím pěstí a klon je zpátky i s katanou.

,,Díky." řeknu, než zmizí.

Kousek ji povytáhnu a vidím, jak je krásná. Chvilku ji obdivuju, ale zaslechnu křik. Yuki-chan drží Deidara a Sasori je ve svojí loutce.

,,Nedáváte mi na vybranou, Deidaro, Sasori!" vykřiknu na ně a vytasím katanu. Ženu se proti Sasorimu. Ten použije jeho ocas, ale tomu se já vyhýbám. Když mu rozbiju jeho loutku, tak se ukryje za Deidaru. Něco tam kuchtí, až vyhrábne nějakou jeho další hračičku. Yuki zatím použila náhradu a stojí za mnou připravená k boji. Vtom se mi z batohu vyhrabe moje koťátko.

,To je nápad! Kočičí přeměna!' a zavolám si Matoimi k sobě. Chvilku jí něco šeptám a potom se měníme. Já na pumu a ona na tygra.

,,To jako nás mají zastrašit nějaké malilinkaté čičinky?" zachechtá se Deidara, ale my využijeme situace a zmizíme, protože na nás Yuki mířila katanou už hodně dlouho. Tam se přeměňujeme zpátky a posílám klona pro moje nářadí. Přemisťuju se a jdu rovnou za Narutem.

,,Yami-chan, Uzumaki-san teď nemá čas!" ale já ji nevnímám a jdu dál. Rozrazím dveře a vidím tam tým.

,,Co potřebuješ, Ne-chan?" zeptá se, když mě uvidí.

,,To moje počká, nejdřív to dořeš s nima." povídám a opřu se o zeď. Když všichni odejdou, tak si sednu naproti Narutovi a vykládám mu, co se stalo.

,,Akatsuki tu byla? Ach jo, ti si asi vážně nedají pokoj, ale když chtěli jenom tu Yuki, tak to je v pořádku." a zadívá se z okna.

,,Ty Yuki znáš?" zeptám se nevěřícně a on jenom kývne hlavou.

,,Yuki byla dřív v Akatsuki, ale pláchla a místo ní nasadili Konan s tím jejím origami. Yuki aspoň uměla pořádně bojovat." a usměje se při vzpomínce na to, jak si s ní pozápasil.

,,Jo a kde máš ty papíry?" nevynechám rýpnutí. On se zazubí a poví:

,,Už jsou udělané, zato ty tam máš hezkou hromadu." až teď mi to došlo, co dělá s papírama.

,,Ty! Ty mi je tam dáváš, že jo!" a naštvaně jdu do kanclu, kde jsem až do devíti večer, kdy už pomalu usínám nad posledním papírem. Podepíšu ho a udělám několik klonů, které ty papíry donesou do různých kanceláří. Mně zůstávají dva papíry. Dvě mise S pro ANBU jednotku.

Položím hlavu na stůl a vtom momentě jsem tvrdá. Cítím, že mě někdo zvedá a otevřu oči. Zamlženým pohledem vidím mého bráchu. Doma mě položí na postel, přikryje a dá mi pusu na čelo.

,,Hezké sny, ne-chan." zašeptá a při odchodu zhasne.

Ráno se probudím a v místnosti stojí Kiba.

,,Potřebuješ něco?" ptám se, když se posadím.

,,Jo, hokage-sama nám dal misi!" já si jdu zase lehnout, ale když si to zopakuju, tak vyletím na nohy.

,,Cože?! On nám dal misi?! To je blázen! Takhle si koleduje o to, že vyletí z Konohy dřív, než mi stačí odpovědět!" a když procházím kolem Kiby, tak mě chytne, skloní se a políbí mě. Znovu jsem klidná.

,,Obleč se, snídani jsem ti nachystal." usměje se a jde do kuchyně. Já se převlíkám a cítím vůni kakaa. To hned přidám na tempu a u stolu vidím i Naruta.

,,Takže jsem tu asi poslední, co vstal, že?" zeptám se a všichni se začneme smát.

,,No, vlastně ještě Matoimi spí." a mně zaskočí jídlo v krku.

,,Kibo, prosím, jdi ji vzbudit." a hodím na něj psí pohled. Zatím dojím a kontroluju, jestli mám všechno.

,No jé! Málem bych zapomněla katanu!' běžím do pokoje a uvidím ji na posteli.

,Já ji sem dala?' a připínám ji na záda.

Vyrážíme. Jako blesk proletíme Konožskou branou a jsme v známém lese.

to be continue...

Sai

13. dubna 2009 v 16:15 | © damara team (Yami-chan) |  obrázky z Naruta
To je pro tebe - Yuki-chan :)..


Saiův příběh

13. dubna 2009 v 13:37 | © damara team (Yuki-chan)
Vždycky jsem pracoval sólo. Poletoval jsem po lesích jako přízrak, bral jednu misi za druhou, občas jsem zaskočil k Danzouovi, abych mu vyleštil boty… zkrátka pohodový život člena Rootu. Ale pak jsem se dostal do týmu s Narutem.
Víte, někdo by mohl říct, že si stěžuju jen proto, že jsem zvyklý na samotu. Ale to vážně není pravda, já proti němu nikdy nic neměl. Jistě, Naruto byl opravdu velmi výstřední (už jen fakt, že měl devět ocasů…maximalista), ale on za svůj... hm, budeme to nazývat handicap, přece nemohl.
Jeho přivítání mé osoby bylo poněkud nečekané. Však kdo by taky čekal spršku rozhořčených slin, valících se vám přímo do obličeje, že? Plácal něco o jakémsi uprchlém Uchihovi, to mě fakt nebralo. Prý jsem se ho pokoušel nahradit! Hah, myslel si ten blonďatej hyperaktiv, že mě tímhle ohromí?
Později jsme se ale spřátelili. Líbily se mu moje omalovánky a já mu po pár pochvalách namíchal nový odstín oranžové. Fakt mu to slušelo, ale Kakashi-sensei ho donutil ten melír smýt. Závistivec! Jako bychom mohli za to, že on měl na hlavě akorát plesnivý koště.
No, Kakashi-sensei byl kapitola sama o sobě. Nejspíš užíval až moc hypnotik, jinak si jeho stavy vážně nedokážu vysvětlit. Možná… ale ne, Shizune, coby místní dealerka návykových saponátů, v tom prsty určitě neměla. Když o tom ale přemýšlím... Možná, že i měla. Výmluva o černé kočce byla fakt trapná, tu by jen s hypnotiky nevymyslel.
Kapitolu podivín Kakashi-sensei raději uzavřeme a dostaneme se tím k poslednímu členovi mého týmu. Sakura. Ta holka byla vážně mimo. Přiřítila se ke mně, jako bych byl nějakej prodavač zmrzliny a hned mi vrazila facku. Nána pitomá! Byl jsem na ni tak naštvaný, že jsem téměř nevnímal, co na mě ječela. Mám ale pocit, že téma Sasuke Uchiha je nějaký moc frekventovaný. Asi to bude fakt kolík, Sakura div nevysublimovala, když o něm básnila.
Později jsem se čirou náhodou seznámil s dalším týmem. Tlusťoch, který si myslel, že je štíhlej jako proutek. Nebo jsem mu to alespoň musel tvrdit. Další byl kluk, kterej věčně jen zíval a díval se na mě, jako bych mu něco ukradl. Další oběť hypnotik. A poslední byla holka, která měla fakt cool fialový oblečení. To mě fakt ohromilo! Řekl jsem jí, že je krásná, ale nenechte se zmást, udělal jsem to, jen abych naštval Sakuru. Chacha, ten její výraz neměl chybu.
Přišla naše první mise. Totální kolaps, fakt. Naruto skákal kolem nás jako radioaktivní fretka, snažil se nám vsugerovat svůj názor na Sasukeho návrat (nejspíš nechápal, že Sasu ho nemá na ICQ v ignoru jen tak), Sakura se tvářila cool, propalovala mě pohledem a léčila každou breberku, na kterou Naruto šlápnul. Asi jen proto, abych jí věřil, že je medical ninja. Ale já jí to nesežral, jsem dobrej!
Tentokrát se s námi netáhnul Mistr Mám-na-hlavě-koště, ale Mistr Jsem-dřevo-heč. Kapitán Yamato byl sice dřevák, ale byla to taky spřízněná duše. Konečně jsem našel někoho, kdo netrpěl absencí mozku.
Konečně jsme potkali první nepřátele. Jenže… první byl slepej a druhej zase slizkej. Nechápu, co má ten Uchiha v palici. Buď je špatně orientovanej, zvrhlej nebo úplně blbej. Nebo všechno dohromady. Osobně jsem vsadil na poslední možnost.
Orochimaru, kterého jsem si hned vkusně překřtil na Ororo (doba zkracování), mě neprokouknul a myslel si, že se chci přidat do toho jeho spolku, který vyznával 4%. Asi byl fakt padlej na hlavu.
Ale jeho sluha, Kabuto, velký medic-nin, to měl v hlavě nejspíš trochu víc srovnaný, takže mi nevěřil. Nicméně fakt, že byl do Orora beznadějně zamilován, mi moc pomohl. Ororo jen pokynul jazykem a Kabuto mě začal akceptovat. Milej kluk, i když jsem ještě pořád nepochopil, co na Ororovi viděl. Ach jo… ty dioptrie.
Díky své nepřekonatelné inteligenci jsem se dostal až do hadího doupátka, zatímco Naruto si hrál na pečenou radioaktivní fretku a Sakura se ho snažila dostat zpět do syrového stavu. Kapitán Yamato vesele tvořil lesní školku a o mě se naštěstí nikdo pořádně nestaral.
A pak jsem potkal Uchihu. Teda… nechápu, z čeho jsem měl být tak unešenej. Byl to normální puberťák s trapnýma kontaktníma čočkama, který si myslel, že když se na mě podívá, zděsím se a začnu ho obdivovat taky. Udělal jsem mu radost a předstíral jsem, že mě ty jeho čočky ohromily. Sežral mi to, naivka. Jako bonus si pak přinesl ještě ochočenou užovku, chvíli se s ní kolem nás procházel a pak zdrhl.
Chvíli jsem u Orora ještě pobyl, ale pak mě to tam přestalo bavit a vsugeroval jsem Narutovi, ať pro mě okamžitě přijdou. Přišli. Naruto sice trochu vrčel, Sakura se tvářila chytře a vychrlila na mě cosi jako "Z lesa se ozývá jen proto, že je každý svého štěstí strůjcem a proto mám uhasit všechno, co mě pálí". Nevěděl jsem, jestli naráží na pečeného Naruta, ale neskákal jsem jí do řeči. Dodala ještě, "že v nouzi jsem ani nepoznal nepřítele a proto pozdě bycha honiti". Opatrně jsem přikývnul a radši se odklidil z jejího dosahu.
Tím, že Sasu zdrhnul, Ororo ho napodobil a Kabuto samozřejmě nemohl zůstat pozadu, mise skončila. Kvůli tomu, že jsem zašel k Ororovi na čaj, jsem se znelíbil svému týmu, ale moje dezerce se odbyla jen pár neslušnými nadávkami a pořádnou ránou větví po hlavě. To bych do kapitána Yamata teda neřekl.
Tím skončila moje kariéra týmového šaška. Ne, že bych snad Naruta neměl rád, to ne. Já neměl rád akorát Sakuru a Kakashiho-senseie, ale Naruto byl můj kamarád. Opouštěl jsem ho s těžkým srdcem. Ale musel jsem jít. Nemohl jsem dopustit, abych přišel o zbytky svého duševního zdraví.
S velmi vážným výrazem jsem jim oznámil, že se musím na zimu odebrat do teplých krajů, jelikož chci nachytat bronz. Už takhle přeci vypadám krajně nezdravě. Trochu jsem o této výmluvě pochyboval, nikdo přece nemohl být tak choromyslný, aby mi to sežral.
Ale víte co?
Sežrali mi to!

Test závislosti

13. dubna 2009 v 13:13 | © damara team (Yuki-chan)
Jste zavislí na Narutovi?
Na otázky odpovídejte ano nebo ne!
1. Začali jste nosit čelenku nebo šátek, i když vám to vůbec nesluší.
2.
Na rameno jste si nechali vytetovat znak Konohy, Anbu, prokletou pečeť nebo Ptáka v kleci na čelo.
3.
Z plechu jste si vyrobili vrhací hvězdice a ve volných chvílích se to snažíte nandat vratům od garáže.
4.
Školní lavici / pracovní stůl jste si popsali nejlepšími hláškami z Naruta.
5.
Na mobilu máte nastavenou tapetu Sasukeho a jako vyznánění některý z openingů.
6.
Pokaždé, když míjíte zrcadlo, nasadíte cool výraz a vyzkoušíte si pár pečetí.
7.
Na dovolené ve Finsku jste si koupili Shonen Jump, i když finsky umíte tak leda nadávat.
8.
Ve stresových situacích si neustále připomínáte, že "Naruto by to taky nevzdal".
9.
Na jakoukoliv novinku, rozkaz nebo překvapení reagujete zaječením "NANÝÝÝÝÝÝÝÝ?".
10.
Svého psa jste pojmenovali Akamaru.
11.
Nějakou dobu jste se pokoušeli nosit masku přes spodní část obličeje, ale nechali jste toho, jakmile jste se začali dusit.
12.
Zkoušeli jste chodit po vodě.
13.
Každou únavu svádíte na nedostatek chakry.
14.
Máte panickou hrůzu z loutek.
15.
Poslední brambůrek musí být vždycky váš, jinak propadnete neovladatelnému záchvatu vzteku.
16.
Přivedli jste si do bytu 1+1 prase a pojmenovali ho TonTon.
17.
Hladově zíráte na každého invalidu omotaného v obvazech, kterého potkáte.
18.
Kdykoliv se dostanete do rvačky, začnete protivníka nepříčetně píchat ukazováčky do žeber a řvát "JYUUKEN!".
19.
Koupili jste si bílé kontaktní čočky a hrdě prohlšujete, že je to Byakugan.
20. Na nos jste si konturovací tužkou na rty nakreslili Iruka-jizvu a myslíte si, kdovíjak nejste sexy.


VYHODNOCENÍ:
Méně než 10 kladných odpovědí
- nejste na Narutovi závislí víc, než na kterékoliv jiné anime. Naruto se vám líbí, přiznáváte, že když není nikdo doma, tak se navléknete do kraťas a šátků a před zrcadlem nacvičujete ninja postoje a občas použijete nějakou Naruto hlášku, ale v podstatě se můžete považovat za normálního jedince, který bez Naruta dokáže přežít. Gratuluji.
10 - 15 kladných odpovědí - s vámi už je to trochu horší. Pomalu se blížíte k hranici Naruto-Maniaka. Měli byste si začít dávat pozor, jak se projevujete na veřejnosti, protože je možné, že se občas zapomenete a můžete před cizími lidmi vypadat jako pitomci.
15 - 20 kladných odpovědí - jste totální Naruto-Maniak. Doporučuji svěrací kazajku. XD

1. díl - smutek a šok

13. dubna 2009 v 11:14 | © damara team (Yamashita Ayumu)
,,Sakra, sakra, sakra!" rozkřičela jsem se a hodila klacek, se kterým jsem třískala, do ohniště.

7. díl - podvod

12. dubna 2009 v 17:48 | © damara team(Yamashita Ayumu)
Cítila jsem se jako princezna, kterou jsem se měla zanedlouho stát.


Diplom for 1. SB - Dashia

12. dubna 2009 v 16:58 | © damara team(Yami-chan)
Snad se líbí :)